A to doslova. Podle reportáže z pondělního vydání týdeníku The New Yorker dramaticky stoupá počet bohatých Američanů z obou zmíněných center, kteří se aktivně chystají na mohutné společenské otřesy, při nichž bude nutné naskočit na motorku, hupsnout do soukromého letadla či vrtulníku a upalovat někam do úkrytu.
Reportér navštěvuje luxusní bunkry v Kansasu i vzdálená útočiště na Novém Zélandu vybavená heliporty, zásobami potravin, nezávislými energetickými zdroji i zubařskými křesly. V některých by člověk bydlel hned, v jiných jen ve stavu nejvyšší nouze.
Že je se západním světem něco v nepořádku, na tom se dnes shodne kde kdo - a výsledkem je Donald Trump, Brexit, Marianne Le Pen nebo Babiš. The New Yorker ale nabízí pohled z opačné strany: úspěšní multimilionáři a miliardáři nereagují na rostoucí úzkost snahou hodit vidle do rozjetého stroje, ale připravit se na okamžik, kdy se všechno opravdu sesype. Protože stále více lidí na vrcholu americké ekonomiky je podle všeho přesvědčených, že se zima blíží…
Příprava na apokalypsu není nový fenomén, ale v moderní době byla doménou především lehce vyšinutých podivínů a náboženských blouznivců. Dnes se na jejich místo staví chladně uvažující majitelé internetových firem a finanční makléři. Zdá se, že očekávají rychlý kolaps společenského řádu. “Když společnost ztratí zdravý zakladatelský mýtus, propadne se do chaosu,” cituje text čtyřicetiletého bývalého manažera Facebooku Antonia Garcíu Martíneze, který si zakoupil pozemky na ostrově při americkém tichomořském pobřeží a hodlá na nich vybudovat budoucí základnu. “Myslím, že lidé, kteří chápou, jak společnost ve skutečnosti funguje, cítí, že v tuhle chvíli bruslíme na opravdu tenkém kulturním ledě.“
V podstatě jde o to, že se bohatí a úspěšní Američané se obávají, že se na ně zbytek společnosti vrhne. V Silicon Valley kvůli tomu, že jsou tvůrci technologických vymožeností, jež lidi připravují o práci i smysl života. Na Wall Street zase především proto, jak obrovská majetková propast se mezi nimi a zbytkem společnosti otevřela. Jiní prostě vidí, do jaké míry jsme se stali závislými na technologiích, které jsou ovšem zranitelné - jak ukazují stále častější a úspěšnější útoky hackerů. “Dodávky potravin závisejí na GPS, logistice a předpovědi počasí a tohle všechno zase závisí na internetu a ten zase na systému, který spravuje internetové domény. Probírejte si jeden rizikový faktor za druhým, přiznejte si, že existují mnohé, o kterých ani nevíme - a zeptejte se, jaká je šance, že se v příštích deseti letech něco stane. Nebo otázku otočte: Jaká je vlastně šance, že se v příštích padesáti letech nic hrozného nestane?” táže se významně jeden z anonymních výkonných ředitelů velké technologické společnosti - některé zdroje jsou v textu anonymní mimo jiné proto, že jsou ochotny ukázat reportérovi svá opevněná útočiště.
Kromě reportážních vstupů z odlehlých koutů USA a Tichomoří textu dominuje vtíravá otázka. Zdá se, jako by to zbohatlické elity vzdaly, a místo snahy o nápravu společnosti už myslely pouze na to, jak si zachránit kůži a včas vzít roha. Počty apokalyptiků samozřejmě nelze přesně kvantifikovat, ale manažeři mluví s reportérem opakovaně o tom, že ve svých společenských kruzích je dnes běžně diskutovaným tématem strategie přežití v blížícím se kolapsu. A věta “Chystám se koupit dům na Novém Zélandu” je vlastně kódovaným přihlášením do klubu - něco jako zednářské poklepání. Za prvních deset měsíců roku 2016 skoupili ostatně cizinci na odlehlém Novém Zélandu téměř čtyři tisíce kilometrů čtverečních pozemků. To je čtyřikrát víc než o rok dříve.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
