Vzpomínat znamená kupovat

V reklamě snad není zažranější poučky, než té, která tvrdí, že „sex prodává.“ Přitom jde o mýtus, který již před lety vyvrátil časopis Advertising Age, když zjistil, že mezi stovkou nejúspěšnějších kampaní dvacátého století figurovalo pouze osm, které pracovaly se sexuálním podtextem.

Pokud dnes platí aspoň nějaká tržní jistota, pak zní „smrt prodává.“ Přinejmenším v hudebním odvětví. Vždyť klesající tržby gramofonového průmyslu v roce 2009 pomohla zastavit smrt Michaela Jacksona.

Nákupní horečka následuje i úmrtí Adama Yauche z Beastie Boys, který minulý pátek podlehl v dlouhém boji s rakovinou. Přesně sedm dní po této zarmucující zprávě hlásí americký albový žebříček Billboard, že sedm řadových desek rapové trojice se vrátilo do top 200. Debut Licensed to Ill, který prolnul kytarový nářez s hip-hopovou drzostí, jízlivým humorem a chutí bavit se podle vlastních pravidel se dokonce objevil na 18. místě.

Stačí se na to podívat takhle: 4 tisíce – to je prodej alb Beastie Boys v týdnu před Yauchovou smrtí, 55 tisíc – prodej v prvních dvou dnech po smutečním oznámení. Streamovací server Spotify zaznamenal 17krát větší zájem o skladby kultovního tria.

Význam Beastie Boys lze asi těžko přecenit, stali se nejdůležitější bílou rapovou formací, která si přes třicetiletou kariéru dokázala uchovat příchuť sígrovského šmrncu. Klamali tělem, působili jako bezstarostní vtipálkové, přitom se mimo pódium angažovali v natolik seriozních kauzách, jako je podpora Tibetu, a Yauch sám se věnoval filmové režii a produkci. Smrt na jejich přínosu nic nemění, spíš ho stvrzuje.

Oživení prodejů v souvislosti s úmrtím interpreta není nějaký kanibalismus, jen to potvrzuje známý fakt, že hudba má přímou souvislost se vzpomínkami. Během několika taktů nás dokáže přenést to minulých časů a nechat nás znovu pocítit, co jsme cítili při prvním poslechu. Už proto se pohřby neobejdou bez hudby, jelikož smrt nechává pozůstalé pouze se vzpomínkami.

Návraty zemřelých interpretů do hitparád možná na první pohled působí ironicky, vyzařují tržní chlad a prospívají cynickým managerům, ale ve skutečnosti jsou ta čísla vyjádřením citů a fanouškovské sympatie. V logice šoubyznysu totiž vzpomínat nemůže znamenat nic jiného než kupovat.