Jiří David je „velmi zklamán, roztrpčen a znechucen.“ Není se čemu divit. Včerejší rozhodnutí ministra kultury Václava Riedlbaucha nejmenovat nového šéfa Národní galerie, který by v ní vystřídal po deseti letech Milana Knížáka, muselo rozhodit i mnohem klidnější povahy, než jakou má rtuťovitý David. „Jenom idioti nebo druhá, třetí liga se v budoucnosti bude po těchto zkušenostech hlásit do nových výběrových komisí nebo na místo generálního ředitele,“ píše ve svém otevřeném dopise. A má pravdu. Tedy možná ne jenom idioti, ale vlastně… No, možná fakt jenom idioti.
Práce mezinárodní komise, která Knížákova nástupce vybírala už na jaře z několika nadějných kandidátů, totiž byla úplně zbytečná. Riedlbauchovi odborníci jasně doporučili Jiřího Fajta, ministr až včera po dvou měsících přiznal, že desíti hlasy ze dvanácti. Jenže Riedlbauch pak otálel, s kandidáty si potřeboval promluvit osobně, otálel, začal mít na starosti další problémy, otálel, začalo se spekulovat proč, až včera dootálel. Premiér mu totiž v pondělí doporučil, ať vítěze konkurzu nevyhlašuje v době, kdy už je po volbách a kdy mu tedy v podstatě skončil mandát.
Je sice poctivé a chlapské, že to včera na tiskovce Václav Riedlbauch označil za svou „prohru“. Ale problém je, že to není jenom jeho prohra. S ním prohrálo jak dvanáct odborníků, kteří se zabývali něčím, co teď nejspíš nebude mít žádný význam (Riedlbauchův nástupce nemusí vůbec výsledky konkurzu respektovat), tak kandidáti, kteří jim narychlo předkládali své vize o směřování Národní galerie, a které ministr několik týdnů úplně zbytečně napínal. Zvlášť trojice, která zůstala ve finále, z jeho včerejšího (ne)rozhodnutí musí být slušně otrávená: Fajt, Marek Pokorný a Vladimír Rösel. No a hlavně prohráli úplně všichni, kteří k ministrovi upínali své naděje, že by mohl s Národní galerií konečně pohnout nějakým smysluplným směrem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
