Ke strážníkům se nečuchá!

A taky se na ně neplive a nestrká se do nich. To ví každé malé dítě a ví to i autor těchto řádků. Ke své smůle to nejspíš nevěděl výtvarník Roman Týc. Ve středu v noci měl v Praze potyčku s dvěma strážníky, která vyvrcholila jeho obviněním z napadení úřední osoby. Odsedět si za to může až čtyři roky. Jaké to v lochu je, to Týc zjistí už dnes, kdy nastupuje svůj měsíční trest za nezaplacení „škody“ vzniklé při jeho známé uliční intervenci do vizuální podoby městských semaforů.

Jak středeční incident přesně probíhal, se zatím neví. Strážníci tvrdí, že je Týc slovně i fyzicky napadl, Týc říká, že jen slovně bránil strážníky ponižovanou paní a napaden byl naopak sám, což víceméně ona paní potvrzuje, jen s tím rozdílem, že Týc na strážníka plivl a ten se pak nechal odvést do nemocnice se slovy, že mu „to prase naplivalo na brejle, musím jet k doktorovi.“

Autor těchto řádků si tu situaci dokáže docela dobře představit. Týc prožívá posledních pár hodin na svobodě, nějak ho tak začíná všechno štvát, honí se mu hlavou, jestli mu ten měsíc bude stát za to, jestli ty peníze firmě, která město okradla o miliony, přece jen neměl zaplatit, jestli neměl být v tomhle případě spíš pragmatický než zásadový. A do toho najednou vidí, jak dva strážníci pomáhají odtahovce vydělat zase nějaký ten peníz, vždyť je přeci známé, že z odtahů aut má město jen pakatel, zatímco firma, kterou si na to najímá, z toho má skvělé živobytí a strážníci jsou s ní jedna ruka.

Odtahovka blokuje jednu paní, která by kolem ní ráda projela, ta to strážníkům neopomene vytknout, protože ono si prostě nejde nevšimnout, že co se týče špatného parkování, to pracují až do mrtě, jinak se jich ale člověk nedovolá. Týc vidí, jak začnou strážníci paní peskovat ze její drzost, jak jí vyhrožují, že jí seberou řidičák a že se jim má legitimovat. No a v tom mu rupne v hlavě, začne s takovými těmi frázemi, že nás přeci máte chránit a máte nám pomáhat, a ne nás buzerovat. A legitimovat se jim fakt nehodlá, tady už nevládnou komouši, jestli jste si ještě, chlapci, nevšimli. Tak tohle asi Týcovi táhne hlavou. No a už má na rukou želízka, no a pozítří jde sedět, no a pěstí už si nebouchne, no tak tu máš, jednu slinu mezi oči.

Tak takhle nějak to asi bylo. Jestli za to půjde Roman Týc jednou sedět, bude to ještě absurdnější než trest, který si začíná kroutit dnešním dnem.