Dekadentní doba

Po dlouhé době zase nějaká výstava vzrušuje někoho jiného, než jen těch pár lidí, jako jsem já, kteří se uměním zabývají dennodenně. Včera mi to v DOXu potvrdil malíř Filip Černý. Na vernisáži „předních českých představitelů street artu a graffiti“ (o tomhle pozoruhodném projektu s názvem Metropolis zase někdy jindy) mi vyprávěl příhodu ze své pondělní návštěvy sauny. Potil se v páře spolu se svými spolupotníky, když tu jeden pán vytáhl fotoaparát a v setmělé místnosti si vyfotil okolo polehávající polonahá těla. Jedna z přítomných dam – celkem logicky – vykřikla, že se snad měl nejdřív zeptat, že tohle se nedělá a uraženě urychleně opustila potní místnost. Samozvaný fotograf reagoval suverénně: prohlásil, že přeci máme dekadentní dobu, tak co se ta paní rozčiluje.

Následovala prý dlouhá debata o tom, co ho k tomuto dojmu přivedlo. Říkal, že pochopitelně výstava Decadence Now! v Galerii Rudolfinum, kde se lidé nad nějakým tím odhaleným přirozením vůbec nepohoršují, ale naopak je obdivují, dokonce i v naturalisticky zaznamenaném, sexuálně rozjitřeném stavu. Všichni přítomní o výstavě věděli. Někteří ji viděli na vlastní oči, jiní zhlédli alespoň fotky, zvlášť ty v Reflexu prý byly pěkně barevně vyvedené. Dokonce padala i konkrétní jména autorů, Hirst, Koons, ba i Čech Brody se v sauně přetřásal.

Černý se do debaty sám taky zapojil, koneckonců na výstavě je zastoupen (na doprovodné akci v Uměleckoprůmyslovém muzeu) i jeho bratr David, který svým životem už řadu let dokládá, že dekadence může být stále velmi aktuální postoj k našemu bytí, kdo někdy byl na jeho proslulých narozeninových večírcích a vydržel na nich až do konce, ví, o čem píšu.
Pro Filipa byl výstup jednoznačný: díky výstavě nás čeká dekadentní doba. Možná už tu sice pár let byla, ale teď si ji tak můžeme konečně pojmenovat. Výtvarníci budou zkoumat sex, bolest či smrt víc než kdy jindy a v saunách se to bude blýskat fotoblesky.

Dekadentní doba? No, nevím. Zrovna jsem se díval graffiti autorů, kteří kvůli desítkám konfliktů s policií pracují v anonymitě. Jejich aktuální věci vznikly díky štědré podpoře státu, před DOXem byly vystavované v českém pavilonu na EXPO v Šanghaji. V jedné ruce jsem měl vynikající známkové víno, v druhé lososový chlebíček a do uší mi z druhé strany zněla slova o kulturní revoluci.