Dnes jedna záhada literární historie. Je zrovna leden asi tak 1800 a Friedrich Schiller usedá po svém zvyku k psacímu stolu. Hned to na něj jde, je totiž nesmírně plodný, takže okamžitě začíná veršovat. „Čtyři elementy v jednom shluku tvoří náš svět. Kukukuku.“ (Čtenáři omluví volnější překlad, nic lepšího nebylo momentálně při ruce.) V dalších slokách autor čtyři elementy světa pojmenovává. Jedná se o citron, vodu, cukr a alkohol, což mnohé překvapí. Je to proto, že báseň je sice o světě, především však o punči, a proto se také jmenuje Báseň o punči. A punč, jak název napovídá, se skládá z pěti elementů. A zde je ta záhada: proč píše básník o čtyřech? Byl toho dne z přemíry literární tvorby tak popleten? Anebo pravé vysvětlení teprve čeká na své rozluštění?
Že punč znamená hindsky pět, je notoricky známé. Hindsky proto, že pochází z Indie, a známé je to proto, že se to píše v každé rubrice Recepty pro volný čas. První novinový recept na punč vyšel mimochodem v roce 1908 v The New York Times a je též psán ve verších, ať žijí připité veršující hospodyňky a literární historie. Z rýmů lze při troše snahy vyčíst, že v něm byl obsažen rum „Old Jamaica“ namíchaný s vodou v odvážném poměru tři ku čtyřem.
Obecně ale hospodyňky berou zavděk čímkoli, jen když se po tom trochu plete jazyk. Prapůvodní indický punč byl z palmové pálenky araku, v Evropě se začal používat rum. Pak bourbon, brandy, někdy se do punče mísí také víno, šťáva z citronu a žloutek z vejce, může dokonce dojít i na extrémní varianty jako nealkoholický řidičský punč, v jazyce Schillera a Goetha Autofahrerpunsch.
Tím se dostáváme zpět k literární historii. Proč to Schiller spletl? A spletl to vůbec? Existují totiž také málo známé alternativní výklady. Ty říkají, že Schillerova Báseň o punči měla ve skutečnosti znít takto: „Svět ze všeho spatlán je, co se tak zrovna nalezne. Hlavně že je v té směsi rum. Bumbumbum."
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
