Toho odvážného muže jsem neznal. Ale vadí mi, že mnozí jásají, jako by zemřel Heydrich

Týnský chrám, jehož gotické věže se majestátně tyčí nad Staroměstským náměstím, bývá ve všední den dopoledne plný turistů. V úterý 16. září je ale starobylý kostel v centru Prahy vyhrazený pro  jiný okruh návštěvníků. Přicházejí sem uhlazení mladí muži v tmavých oblecích, rodiny s dětmi, důchodci, lidé s americkou vlajkou na tričku – a s nimi známé tváře zdejší politické scény, především z jejího okrajového spektra.

Ti všichni sem přišli na zádušní mši za Charlieho Kirka, amerického politického aktivisty, který byl minulou středu zastřelen během debaty se studenty na univerzitě v americkém  Utahu. O účast na mši, kterou bude sloužit bývalá hlava zdejší katolické církve Dominik Duka, je velký zájem, lavice se rychle plní lidmi a brzy není kam si sednout. Mladý, extrémně konzervativní influencer a významný podporovatel Donalda Trumpa byl ještě před pár dny v Česku téměř neznámou postavou. Násilná smrt ale z Kirka v dnešním propojeném, hluboce polarizovaném světě prakticky přes noc udělala mučedníka, který padl za své politické názory. A to zejména v očích lidí, kteří s ním sympatizovali.

Kirk hlásal radikální odpor k migraci, změnám pohlaví nebo potratům. Podle jeho názoru neměly mít právo na interrupci ani nezletilé dívky, které otěhotněly při znásilnění. V emocemi nabitých veřejných debatách v liberálním prostředí amerických univerzit vehementně hájil právo Američanů na držení střelných zbraní zaručené druhým dodatkem ústavy a proslul mimo jiné výrokem, podle kterého za to „těch pár mrtvých lidí ročně stojí“. Byl také šiřitelem konspiračních teorií a odpůrcem toho, aby Spojené státy vojensky podporovaly Ukrajinu. Tenhle názorový koktejl přivedl do Týnského chrámu velmi pestrou směsici lidí.

Historický moment

„Musím se přiznat, že jsem jméno ani působení toho odvážného muže neznal až do doby, kdy přišla zpráva o jeho smrti. Myslím, že to něco vypovídá o naší současné situaci, o našem společenském životě, kde jsme na každém kroku atakováni nenávistí, nedůvěrou, netolerancí. Žijeme v izolaci, kdy nevíme, co se ve světě děje,“