„Je to jako v Rusku. Šmírování, šikana a likvidace,“ říkají neziskovky. Koalice plní slib, že si došlápne na občanský sektor

Po frontálním útoku ministra zahraničí vláda pokračuje v krocích, které mají otrávit zdejší neziskové organizace. Koaliční poslanci potichu připravili zákon „o registraci zahraničních vazeb a o transparentnosti zahraničního financování“. Návrh v sobě podle znalců nese zřetelné parametry legislativy postsovětských států, zejména Ruska nebo Gruzie, tedy zemí, v nichž politická elita dostává skrze „gumové“ zákony šanci pokutovat či zakazovat konkrétní nepohodlné organizace.

Neziskovým organizacím, které by nesplnily novým zákonem dané povinnosti, by hrozily pokuty ve výši až 15 milionů korun a v případě opakování „nedostatků“ i zákaz činnosti až na pět let. Mezi takové povinnosti patří například sepsání podrobného seznamu aktivit organizace, seznam všech zaměstnanců, kteří se na nich podílejí, nebo identifikace „subjektů, pro které subjekt vykonává zahraniční vlivovou činnost“.

S informací o přípravě zákona přišel také web Seznam Zprávy, podle kterého se na sepsání podílela také poradkyně Andreje Babiše pro svobodu slova Natálie Vachatová. Ta nicméně serveru řekla, že se zákon pouze vypracovával na jejím počítači a jde o iniciativu poslanců vlády.

Návrh zákona má Respekt k dispozici. „Co nejdříve, jakmile bude hotov. Jedná se o realizaci jednoho z bodů programového prohlášení naší vlády. Bude to poslanecký návrh s tím, že já budu jedním z jeho předkladatelů,“ odpovídá Respektu jeden ze spoluautorů Jindřich Rajchl (podle zákulisních informací na akci aktivně spolupracují i kolegové z ANO) na otázku, kdy tento zákon plánuje poslat do Poslanecké sněmovny a zda půjde o poslanecký, či vládní návrh.

„Finální návrh bude předložen v takovém znění, v jakém si jej odsouhlasíme,“ píše poslanec zvolený na kandidátce SPD na doplňující dotaz, zda se finální podoba bude od navrhované verze nějak lišit.

Zákaz činnosti

Návrh pracuje s jednoduchou konstrukcí. Organizace (nejen ty neziskové), které přijímají peníze ze zahraničí, se budou muset povinně přihlásit do registru spravovaného ministerstvem spravedlnosti. Zákon následně podrobně popisuje, jaké všechny položky bude nutné do registru uvést: od rutinních informací až po citlivé údaje o svých zaměstnancích.

V praxi to může být z mnoha důvodů docela problém. Organizace buď musí přistoupit na „hru“, že vykonává „zahraniční vlivovou činnost“, a do veřejného registru umístit jména i činnost svých zaměstnanců (což může reálně ohrozit konkrétní kolegy a kolegyně), nebo se připravit na spor s ministerstvem.

A v tom spočívá druhý háček. Návrh provázejí formulace, ze kterých podle prvotních interních analýz (jejich autoři trvají na podmínce anonymity, nicméně redakce má jejich expertizu k dispozici) vyplývá celá řada nejasností. Tak například zmíněnou „pokutu pro organizaci“ má stanovovat ministerstvo spravedlnosti a jedním z kritérií, podle kterých se bude posuzovat její výše, je „rozsah, v němž byla činnost podle tohoto zákona způsobilá oslovit nebo ovlivnit širší okruh osob, zejména s ohledem na použitý komunikační kanál, dosah, opakovanost nebo systematičnost takové činnosti, veřejnou debatu, veřejné mínění nebo rozhodování orgánů veřejné moci“. Není přitom jasné, jak přesně se takový rozsah určí.

Autoři zákona oficiálně argumentují tím, že zahraniční financování organizací, které zde vstupují do veřejné debaty či vzdělávacího systému, je v Česku stále častější. A že návrh nemá takovou debatu umlčet, jen jí dát kontext. V důvodové zprávě nicméně nejsou uvedené žádné příklady, studie ani analýzy, v čem byla dosavadní debata netransparentní a v čem konkrétně by to mělo být škodlivé.

Ve stejné části zákona je také napsáno, že u neziskových organizací se při ukládání pokuty „přihlíží zejména k poměru zahraniční podpory k celkovému rozpočtu a k míře jejich veřejného, mediálního, vzdělávacího nebo advokačního působení“. Opět, bez jasné formulace, kdo a podle čeho tuto míru stanoví. Analýzy upozorňují na vágní formulace i v dalších pasážích zákona.

Zákon pracuje i s trestem v podobě zákazu činnosti, a to při opakovaném porušení povinností. Ministerstvo spravedlnosti může rozhodnout o „dočasném zákazu výkonu zahraničních vazeb“ na dva až pět let. Přičemž zákon samotný definuje jako zahraniční vazbu například situaci, kdy „subjekt“ vykonává „činnost formálně označovanou jako odbornou, vzdělávací, výzkumnou, humanitární nebo obdobnou“, pokud povaha takové činnosti odpovídá samotné definici.

Tu je dobré odcitovat celou: jde o „jakýkoli vztah, spojení nebo uspořádání, které se projevuje na území České republiky nebo ve vztahu k České republice a které je spojeno s výkonem činnosti ve veřejném, politickém, mediálním, vzdělávacím, akademickém nebo jiném obdobně významném společenském prostoru, je financováno, podporováno nebo jinak umožněno zahraničním subjektem a je svou povahou, rozsahem nebo systematičností způsobilé přímo nebo nepřímo ovlivnit veřejné mínění, veřejnou debatu, politické procesy nebo rozhodování orgánů veřejné moci“.

Jinými slovy, může jít v podstatě o jakoukoli organizaci a tím, kdo rozhoduje o zahájení procesu s danou organizací i o výši pokuty (či dočasném zákazu činnosti), je samotné ministerstvo.

Absurdní a protiústavní

S návrhem už se stihly seznámit i některé zdejší neziskové organizace. „Jde o šmírovací a šikanózní návrh kopírující zákony, jaké se přijímají v Rusku a autoritářských zemích. Má podobné legislativní vzorce, které autoritářské režimy opakovaně využívají k šikaně a potírání nezávislé občanské společnosti,“ říká Tomáš Urban z organizace Člověk v tísni.

„Zákon v navrhované podobě označuje mimo jiné příjemce grantů EU za potenciální zahraniční agenty. To je nejen absurdní, protože Česká republika je sama jedním z největších čistých příjemců evropských fondů, ale pravděpodobně i protiústavní. Podobně restriktivní zákony už v minulosti zrušil Ústavní soud v případě Slovenské republiky a Soudní dvůr EU v případě Maďarska,“ dodává. Maďarsko již s návrhem přišlo znovu, parlament jej plánoval projednat loni, ale zatím svůj záměr odložil.

Jak naznačuje odpověď, návrh není v zahraničním kontextu ojedinělý. Předkladatelé argumentují, že podobná úprava funguje ve Spojených státech, Izraeli či Australském svazu „a dalších zemích s otevřeným demokratickým systémem“. Například izraelská úprava však v čase, kdy byla schvalována, vyvolávala kritiku. „Návrh následuje taktiku, kterou Rusko a Čína využívají k potlačení disentu,“ napsal k němu v roce 2016 deník The Washington Post.

Zmínky o Rusku nejsou náhodné. Zákon o zahraničních agentech, u něhož se podle kritiků předkladatelé inspirují, zde platí od roku 2012. Jeho oficiálním cílem bylo „chránit ruskou suverenitu“, v praxi však dopadal pokutami a zákazy činnosti na neziskové organizace, které upozorňovaly na korupci či nízkou úroveň právního státu, případně na opoziční novináře a další nepohodlné jedince či organizace. V následujících patnácti letech si tuto praxi zkoušely osvojit ve více či méně extenzivním pojetí také další státy – například zmíněné Slovensko, Maďarsko nebo Gruzie.

Autoři restriktivní legislativy – včetně těch z Česka – nejraději argumentují americkým zákonem FARA (Foreign Agents Registration Act). Jde o zákon platný od druhé světové války, jehož původním cílem bylo stíhat komunistické a nacistické stoupence. Od svého začátku sporná norma prošla v USA velkými změnami. „Směrnice amerického ministerstva spravedlnosti objasňují, že FARA cílí na sledování přímého vlivu cizích mocností na domácí politiky,“ píše organizace Human Rights Watch. Jinak řečeno: zákon není ve Spojených státech zneužíván k šikaně nepohodlných organizací.

K tomuto závěru došli také akademici Masarykovy univerzity, kteří rozdíly mezi ruským a americkým pojetím popsali v odborném článku v roce 2017. „Můžeme konstatovat, že nejpodstatnější rozdíl mezi oběma zákony je jejich aplikace na nevládní organizace,“ zmiňují. „Politické aktivity jsou vymezené poměrně široce, aplikace zákona se tak poté vztahuje i na nevládní organizace, které se snaží kontrolovat volební systém či dodržování lidských práv. Ilustrací rozdílu je lidskoprávní organizace Amnesty International, působící v obou zemích, kdy v USA do registru zařazena není, ovšem v Ruské federaci jako zahraniční agent vedena je.“

Druhý pokus

„Měl by to být zákon podobný tomu americkému. Lidé mají vědět, které organizace jsou financované ze zahraničí,“ popsal svou motivaci minulý týden v Poslanecké sněmovně Jindřich Rajchl. On osobně o potřebnosti normy mluví už dlouho, v tomto případě ji zmínil při debatě, kterou rozvířil Andrej Babiš ve chvíli, kdy se rozhodovalo o jeho imunitě a premiér se podělil s veřejností o svou ničím nepodloženou obavu, že v Česku funguje „deep state“.

Není zatím jasné, zda je český „poslanecký“ zákon posvěcený také současnou vládou. „Vzniká coby poslanecký návrh s vyjádřením dotčených stran,“ odpovídá stručně poslanec Rajchl na otázku, jestli jeho dílo vzniká v koordinaci s ministry, zejména ministrem spravedlnosti.

Skutečností nicméně je, že z dílny SPD už podobný návrh vzešel v předminulém volebním období. Poslanci za toto hnutí přišli s návrhem zákona, aby neziskové organizace s příjmy nad 5000 eur ze zahraničí ročně uváděly své výdaje na transparentním účtu. Činnost těchto organizací, psali poslanci v důvodové zprávě, „se často dotýká společenských a občanských zájmů, které sleduje Česká republika, a proto je legitimní, aby veřejnost znala zdroje jejich rozpočtů“.

Vláda vedená Andrejem Babišem však k návrhu následně vydala nesouhlasné stanovisko, podle něhož norma soustředěná pouze na neziskové organizace je diskriminační a může porušovat Listinu základních práv a svobod. „Návrh zákona by mohl odrazovat neziskové organizace v získávání finančních prostředků ze zahraničí a tím omezovat jejich schopnost vykonávat svou práci a plnit účel, pro který byly založeny,“ napsala v roce 2019 Babišova vláda k návrhu. Bylo to v čase, kdy náměstkem tehdejší Babišovy ministryně spravedlnosti Marie Benešové byl právě současný ministr spravedlnosti Jeroným Tejc.

„Předpokládám, že se jedná o návrh, který má naplnit programové prohlášení: ,Zprůhledníme financování neziskových organizací, které čerpají prostředky z veřejných rozpočtů nebo zahraničních zdrojů - všechny finanční toky budou veřejně přístupné.’ V tuto chvíli nepočítám s tím, že by návrh byl vypracován a předkládán ministerstvem spravedlnosti. V případě, že bude vládě předložen k zaujetí stanoviska poslanecký návrh, vyjádříme se k němu formálně standardně v připomínkovém řízení před jeho projednáváním vládou,“ napsal redakci Tejc na dotazy, zda o přípravě zákona ví a zda se na ní podílí, případně zda není v rozporu se stanoviskem vlády z roku 2019.