První rozpočtové škrty, které se týkají ještě letošního rozpočtu a mají se pohybovat ve výši 28 miliard korun, jsou podle ministra financí Miroslava Kalouska pouhou rozcvičkou. Další rok se bude škrtat přes 50 miliard korun.
To mne vede k úvaze na téma této vládní koalice a jejího vztahu k poněkud neúprosným pravidlům volebního, resp. politického cyklu. Musím říci, že tato úvaha mne zrovna nenaplňuje velkým optimismem.
Koalice o sobě říká, že je vládou rozpočtové odpovědnosti. Rozpočtová odpovědnost sestává podle mého soudu ze tří elementů. Ochoty, ke krátkodobým škrtům a zmrazení některých investičních výdajů v krátkodobé oblasti - prostě na ně teď nejsou peníze. A také z ochoty bojovat s korupcí. Druhým elementem jsou opatření na příjmové straně rozpočtu: větší efektivita výběru daní, boj s úniky, ale (bohužel) také zvýšení některých sazeb.
Třetí element chápu jako koncepční dlouhodobé reformy, které povedou k modernizaci a vyšší efektivitě státu.
Čteme-li jakékoli analýzy nadnárodních institucí od OECD po MMF, dozvíme se, že Česká republika musí krátkodobě i dlouhodobě počítat s opatřeními na příjmové i výdajové straně rozpočtu (neříká se o kolik, to je samozřejmě politikum). Říkal to koneckonců i minulý ministr financí Eduard Janota (a koneckonců to říká každý rozumný ekonom). Jenom tato koalice se tváří, že zvyšovat daně nebude třeba – kromě mlhavé úvahy o zvýšení DPH ve vztahu k penzijní reformě.
Komu věříte víc? Vládě nebo odborníkům z nadnárodních institucí? Já to mám vcelku jasné.
A jsme u toho. Prvním důvodem jsou komunální a senátní volby na podzim. Do jejich konání nebude nikdo z koalice mluvit o zvýšení daní, protože všechny strany koalice říkaly, že daně se zvyšovat nebudou.
Druhý důvod je pochopitelný. Kdyby Miroslav Kalousek začal mluvit o zvyšování daní teď, nikoho by nepřinutil k žádným škrtům. Podobný vývoj lze čekat v příštím roce: nejprve bude ministr financí tlačit na dohodu o škrtech, pak možná připustí diskusi o zvyšování daní. Jenže to budeme v roce 2011 a v roce 2012 se už začne volební cyklus lámat do druhé poloviny a v druhé polovině volebního cyklu už se nemusí podařit vůbec nic, protože se to většinou nedaří nikde na světě. A to zde máme minimálně jeden prvek koalice, který má velmi populistické tendence.
Už počátek příštího roku bude klíčový pro to, abychom poznali skutečnou rozpočtovou odpovědnost: musí přijít dohoda na pokračování ve škrtech, dohoda na reformách, ale i dohoda na zvýšení daní.
Pokud se ukáže, že máme pravici, která umí jen krátkodobé škrty a nechce slyšet na změny daní je to stejně špatná zpráva jako mít levici, která mluví jen o zvyšování daní a není ochotna prohlásit za rozumné žádné škrty.
P.S.
Pokud je to jen trochu možné, je třeba k daním přistupovat bez ideologie a zvyšovat je jen tam, kde to je efektivní a udržitelné. To v ČR znamená: majetkovou daň, omezeně DPH, možná velmi mírně daň z korporátních příjmů. Ostatně: ať si každý přečte třeba tu zprávu OECD.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
