Odchod Řecka z eurozóny se stal v posledních dnech „mainstreamem“ a mantrou německé politiky. Za pozornost jistě stojí, že ani kandidát německé sociální demokracie na post kancléře Peer Steinbrück už nevěří (http://www.bild.de/politik/inland/euro-krise/peer-steinbreuck-rechnet-mit-ausscheiden-von-laendern-aus-der-eurozone-25273672.bild.html), že by Řecko mohlo v eurozóně zůstat. Deníku Bild am Sonntag řekl, že už nevěří, že se eurozóna udrží pohromadě, a že několik členů bude muset odejít. Zmenšené euro přežije.
Steinbrück si také stěžuje, že způsob, jakým je Spolkový sněm nucen přijímat řešení na poslední chvíli (a při masivních rizicích), natahuje demokracii na skřipec.
Zde by se slušelo dodat, že názor na tuto důležitou věc by mohla předestřít i česká sociální demokracie, která tu bude velmi pravděpodobně vládnout a která v mnoha ohledech kopíruje názory sociální demokracie německé.
Spiegel Online zase cituje Philippa Röslera, německého ministra hospodářství. Podle něj Řecko velmi pravděpodobně odejde z eurozóny a tento exit ztratil strašidelný potenciál.
Die Welt říká, že v tuto chvíli panuje v Německu široká shoda na tom, že řecký exit bude uřiditelný či snesitelný („beherrschbar“).
Zase dodejme, že zajímavou otázkou je, kdo za řecký odchod bude odpovědný. Sami Řekové, nebo ti, kteří mu špatně ušili pomoc?
…
Ta uřiditelnost je právě to, o co nejvíce jde. Skvělou analýzu k tomu napsal Paul Taylor na Reuters.
Řeči o řeckém exitu fungují jako sebenaplňující se proroctví. Máme si prý představit operační sál, který funguje uprostřed sázkové kanceláře. Zatímco se lékaři připravují k amputaci, přítomní sázkaři uzavírají sázky o tom, která další končetina půjde na řadu. Řeči o řeckém odchodu už přispěly k tomu, že náklady na financování dluhu Itálie a Španělska se neúnosně zvýšily. A perspektiva „návratu na trhy“ v případě Irska a Portugalska se oddálila.
Autor například také upozorňuje na to, že výroky kancléřky Merkelové na toto téma jsou úplně rozporuplné. Jednou řekla, že stabilita eurozóny je důležitější než to, jestli v něm zůstane Řecko nebo ne. A podruhé zase varovala před tím, aby odchod Řecka nezpůsobil katastrofální „dominový efekt“.
Taylor přitom cituje analýzu Bank of America, podle níž by odchod z eurozóny mohl paradoxně prospět Itálii nebo Irsku, zatímco pro Německo by měl katastrofální ekonomické důsledky.
…
Anatole Kaletsky přemýšlí o tom, proč se nikdo nebojí krachu Británie, Japonska a USA a proč si tyto státy nadále – na rozdíl třeba od Španělska – vesele půjčují skoro zadarmo. A to přesto, že jsou tyto státy zadluženější, mají větší nerovnováhy a přerostlejší a exponovanější bankovní sektor.
V případě USA se často mluví o tom, že je to kvůli tomu, že je dolar světovou rezervní měnou. Podle autora to je nesmysl, protože Británie ani Japonsko rezervní měnu nemají. Mají však na rozdíl od eurozóny normální centrální banku, která dokáže adekvátně reagovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
