Svět prostě není spravedlivý

Pád jedné z největších a nejstarších bank na Wall Streetu, tedy Lehman Brothers, je už z hlediska zpravodajství jenom včerejší událostí a zajímá jaksi zpětně především komentátory a analytiky. Zprávou dne je hrozba pádu druhé největší pojišťovací skupiny světa, tedy americké AIG.

Ratingové agentury snížily její rating a regulátor uvolnil pravidla: když to velmi zjednodušíme, umožnil pojišťovně čerpat rezervy dceřinných společností. Co má pojišťovna společného s hypotéční krizí? AIG pojišťovala proti riziku krachu, zajišťovala obchodní transakce a obchodovala s tzv. finačními deriváty (swapy), které byly od hypoték odvozeny.

Padne nebo nepadne AIG? A může vůbec padnout? To je to, na co se dnes mnozí s hrůzou v očích ptají.

Jednomu pomohu, druhého odstřelím

Má Fed (americká centrální banka) pomáhat každému nebo jen když hrozí systémové riziko? Má se zachraňovat jen když se nákaza zbytečně šíří nebo jen když je to nákaza vysloveně smrtelná? Nebo ani tehdy ne?

Zajímavé je, že americký stát (vláda a centrální banka) pomohl zaranžovat a garantovat schéma, které pomohlo přežít bance Bear Stearns skrze fůzi s bankou JP Morgan Chase. Analytici upozorňují na to, že banka Bear Stearns si přitom do poslední chvíle počínala natolik bezskrupulózně, arogantně a neomaleně, že riziko pramenící z jejího pádu mohlo zbytečně a hrubě poškodit celý finanční systém. Oproti tomu se bankéři z Lehman Brothers v uplynulých měsících pokoušeli situaci zodpovědně řešit, tak aby co nejméně škodili ostatním (angl. „contain the risk“). A stát (resp. regulátor) je za to „potrestal“ tím, že jim nepomohl, nechal je padnout nebo je dokonce odstřelil.

Mnoho lidí tvrdí, že americká vláda musela už někde namalovat čáru a přestat pomáhat a zachraňovat. Někde prostě s přísností začít musela, tak začala s Lehman brothers. Jenže do tohoto schématu jaksi nezapadá, že většina pozorovatelů dnes odhaduje, že pojišťovna AIG je prostě příliš velká na to, aby mohla padnout (angl. “too big to fail“), takže po epizodě s přísností vůči Lehman Brothers, bude asi opět následovat státní pomoc.

Svět prostě není spravedlivý. Jde také o to, že s pádem obrovské pojišťovny nemá svět vůbec žádnou zkušenost, podivným „futurologickým“ obchodním instrumentům jen málokdo rozumí a navíc je regulace pojišťovnictví v USA velmi mizerně zařízená. Neexistuje vůbec žádná regulace pojišťovnictví na federální úrovni a dozor probíhá pouze na úrovni jednotlivých států.

Socialismus pro bohaté

Je pozoruhodné, jak se svět velmi málo poučil z velké hospodářské krize. I tehdy probíhaly velmi vyostřené diskuse mezi fundamentalisty rovného a přísného přístupu a zastánci flexibilních řešení šitých na míru konkrétní situaci (a náladě) na finančním trhu.

Jednou z příčin proč to ve 20. letech bylo tak drsné, že ze začátku zvítězil přístup přísných tržních fundamentalistů: tedy nepomáhat, ať si každý vylíže rozlité mléko sám. Jisté určitě je, že když stát nepomůže, je kritizován, že je příliš přísný (a situaci zhoršuje), když pomůže, je pro kritiky zjevné, že plýtvá prostředky daňových poplatníků (a do budoucna zadělává na ještě horší krize).

Pokud jsme včera uvedli některé paralely s 90. léty v České republice, dnes už se rýsují některé další. Člověka pobaví, když ze strany odpůrců americké státní pomoci dnes slyší výrazy jako „socialismus pro bohaté“, „bankovní socialismus“ a „měkké tržní prostředí“. Pamatujete si ještě na krizi koruny v roce 1997 a balíčková řešení?

Pondělní audit: Zemětřesení na Wall Streetu a my

Páteční audit: Znárodnění nebo návrat do normálu?

Čtvrteční audit: ODS a selektivní očista

Středeční audit: Vyčuhuješ - dostaneš přes prsty

Úterní audit: Po Moravovi a Teplicích