Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Strauss-Kahn: past, nebo odhalení?

Je francouzský šéf Mezinárodního měnového fondu opravdu sexuální násilník, nebo to na něj celé někdo nějak narafičil? Autor Auditu sleduje v New Yorku všechny servery a má stále zapnutý rozhlas, takže nabízí možnost celou věc aktuálně  shrnout.

Začněme tentokrát argumenty na obranu Dominiqua Strauss-Kahna:

1. Sexuální akty vyžadují obyčejně alespoň minimální předehru. Při vší úctě k výjimkám je představa, že někdo v jednu hodinu odejde z koupelny, vrhne se hned na uklízečku, kterou předtím nikdy neviděl, pak ještě stihne oběd s dcerou, potom vyklidí hotel a stihne letadlo v 15.40 (když na letiště je to nejméně hodinu cesty), je opravdu zvláštní. To se zdá jako trochu nabitý program, ne? Zvlášť když je člověku 62 let.

2. Strauss-Kahn sice mohl nastoupit do jakéhokoli letu Air France, ale tento let měl opravdu zamluvený – jak se nakonec ukázalo – pár dní dopředu. Sice pospíchal, ale to má snad jistou logiku, když měl naplánovanou schůzku s německou kancléřkou.

3. DSK si zapomněl mobil, ale on těch mobilů měl několik, podle francouzských zdrojů dokonce pět až sedm. A to tu máme ještě ten oběd s dcerou, která prý nabízí alibi.

4. Sofitel je hotel vlastněný francouzskou investiční skupinou, DSK asi dodržoval nepsané pravidlo, že jako de facto „vysoký francouzský představitel“ bude podporovat francouzskou firmu. Skutečná cena zaplacená za apartmá byla podle MMF řádově nižší než 3000 dolarů.

5. Pokojská je imigrantka z Afriky. V USA žije sedm let a v hotelu pracuje tři roky. Že by školená agentka nějaké tajné služby (třeba francouzské)?

6. Pokojská Strauss-Kahna rozpoznala v řadě podezřelých figurantů. Jenže DSK měl stát uprostřed řady pěti lidí. Umístění „uprostřed“ je experty považováno za návodné či sugestivní.

7. Obhájci nabízeli, že DSK bude mít elektronický náramek, a nepotřebuje proto vazbu. Soudkyně se ale stejně obává, že by uprchl, protože má „velkou síť kontaktů“. Není to poněkud přitažené za vlasy?

8. Co když si diskreditaci Strauss-Kahna přála nějaká tajná služba? Třeba taková, která by si přála dezintegraci Evropy a eurozóny. Třeba ruská?

A teď argumenty proti DSK:

1. Podle vyšetřovatelů je klíčové video, na kterém šéf MMF opouští recepci hotelu – je prý zřetelné, jak je rozrušen a jak pospíchá (video ale samozřejmě nebylo dáno veřejnosti k dispozici).

2. Vyšetřovatelé považují výpověď poškozené za velmi přesnou a přesvědčivou (co přesně vypověděla, také nevíme).

3. S trochou fantazie si snad lze představit, že pokojská je agentka, která překvapí hosta v apartmá. Těžko ale narafičit, že host bude zrovna nahý, a těžko narafičit, že pak bude prchat z hotelu. DSK mohl sporný incident nebo citlivou a diskutabilní situaci včas nahlásit policii či vedení hotelu, zavolat advokáty a zůstat v apartmá do příjezdu policie. Pak by ho do vazby určitě vůbec nikdo nebral.

4. Celé to vypadá iracionálně a hloupě, leč věci týkající se sexu a vášně nemají mnohdy s racionalitou mnoho společného.

5. Vychází najevo navíc další případ sexuálního útoku Strauss-Kahna, tentokrát z roku 2002.

Pozoruhodné je, co napsal na svém blogu Gilles Savary, přítel DSK a socialistický člen Evropského parlamentu. „Upřímně řečeno, každý ví, že DSK je libertin. Od ostatních se liší jen tím, že své postoje neskrývá. V puritánské Americe napuštěné rigorózním protestantstvím tolerují hry s penězi, ale nikoli rozkoše smyslů. Takže je snadné nastražit past na veřejnou osobnost, která je tak málo odolná vůči ženské kráse jako DSK.“

To je možná ten vtip, když to ve Francii takhle chápou. Při pokusu o znásilnění jsou však ony „radosti smyslů“ poněkud jednostranné.

6. Amerika je v tomto ohledu prostě přísná. Stačí připomenout skandál bývalého republikánského senátora Larryho Craiga, který v roce 2007 na pánském veřejném záchodku vysílal signál osobě v sousední kóji nohou, čímž měl naznačovat, že chce sex. Jenže ten soused v sousední záchodové kóji byl policista v civilním převleku. A senátora (tedy v rámci amerického federálního systému velmi důležitého politika) – poté co se přiznal k tomuto sexuálnímu útoku – zavřeli. Může to někomu připadat stokrát obskurní, ale takhle to v USA holt prostě chodí. A vzdělaný člověk, který v této zemi žije, to má vědět.

Samozřejmě že je mnohem důležitější, co se bude dít v MMF, s MMF, v eurozóně a kdovíkde ještě.

Zde je odkaz na pár článků:

David Prosser v Independentu o reformách MMF, Wolfgang Münchau ve Financial Times píše o tom, proč prý MMF potřebuje opět evropského šéfa. Krize eurozóny totiž podle autora dnes představuje největší nebezpečí pro světovou fiskální stabilitu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].