0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka30. 4. 20143 minuty

Schröderova nechutná party s Putinem

Německo mezi evropskými zeměmi nejvíce váhá s tvrdou ekonomickou odpovědí vůči Rusku

Vladimir je rozený demokrat • Autor: ČTK, AP

V den, kdy Evropská unie rozhodla o dalších dodatečných sankcích vůči Rusku, a ve stejné době, kdy Putinovi blízcí ozbrojenci drží také Němce jako rukojmí, se bývalý německý kancléř Schröder rozhodl co nejveřejněji a nejviditelněji objímat s Vladimirem Putinem.

Svoje sedmdesáté narozeniny se Schröder rozhodl slavit v Petrohradě na večírku firmy Nord Stream AG. Svým způsobem to není od Schrödera nic nového. Již vícekrát pravil, že Putin je „bezchybný demokrat“, srovnával ruské akce na Krymu se zásahem NATO v Kosovu (to činil prezident Miloš Zeman také) a také prohlásil, že svět by měl mít pochopení pro to, že „Rusko chce být zase velké a silné“.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Marc Champion na Bloombergu píše, že Německo mezi evropskými zeměmi nejvíce váhá s tvrdou ekonomickou odpovědí vůči Rusku, Schröderovo počínání je ale naštěstí příliš i na jeho bývalou stranu SPD, která jeho jednání odsoudila.

Váhavosti Německa se prý však nelze tolik divit: Německo má v případě opravdu tvrdých sankcí či obchodní války s Ruskem - na rozdíl od USA - opravdu co ztratit.

Já bych ještě dodal, že případ Schröder pro mne vrhá poněkud jiné světlo na kauzu Snowden. Být americkou tajnou službou, také bych rád věděl (a dával pozor), jaké vztahy s Rusy má třeba německé kancléřství. Spíš by mne mrzelo, kdyby se o to americké tajné služby nezajímaly. Průšvih je hlavně v tom, že se to odposlouchávání provalilo, což se nemělo stát.

Navíc Němci mají s Rusy úplně jinou historickou zkušenost než my nebo hlavně Poláci. S jednou velkou výjimkou druhé světové války – kterou si začali Němci – pojí obě země spíše historie spolupráce, a to i vojenské.

Důležité také zjevně je, že Putin se rozhodl jít v případě východní Ukrajiny jinou cestou než na Krymu - a cestou plné invaze zelených mužíků (o které lhal a pak to přiznal) v tomto případě asi nepůjde. To asi také vysvětluje, jak to myslel Miloš Zeman se zásahem NATO v případě plné invaze ruských armád na Ukrajinu. Asi měl dobré informace o tom, že k ní nedojde.

Mohamed El-Erian píše ve Financial Times, že eskalace konfliktu na Ukrajině zúžila možnosti pro čtyři zaangažované hráče: Ukrajinu samu, Rusko, střední a západní Evropu a USA. Pravděpodobnost, že jakákoli strana dosáhne plně toho, co je jejím cílem, je nízká. Nastartovaný kurz vede k fragmentaci Ukrajiny a její ekonomické implozi, sankce se budou stupňovat, přijdou ruské protisankce v podobě omezování surovinových dodávek do EU a finanční účet za to všechno poroste všem.

Dojde k hospodářskému propadu v Rusku a úprku investorů. Přerušení dodávek ropy a plynu uvrhne Evropu a možná celý svět zpátky do recese.

El-Erian sahá do teorie her, jde podle něj o „vězňovo dilema“. Žádný jednotlivý hráč nemůže přinutit ostatní, aby respektovali jenom jeho přání. Výsledky nebudou ani v ideálním kolektivním, ani v individuálním zájmu, ale každý nakonec skončí se suboptimálním výsledkem relativně k tomu, co je možné.

Jako všechny dobré nápady a příměry to samozřejmě vrže. On je tu totiž jenom jeden hráč, který relativně přesně ví, co chce, a tím je Putin.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].