Sarkozyho nápady aneb dvourychlostní Evropa je tady

Francouzský prezident Nicholas Sarkozy vychrlil v úterý na poslance Evropského parlamentu tolik nápadů, že i kdyby jich byla vážně zvažována desetina, pořád by si hyperaktivní lídr zachoval image akceschopnosti. To je koneckonců známá Sarkozyho metoda. Krom mnoha jiných věcí navrhl vznik ekonomické vlády pro eurozónu, vznik evropských suverénních fondů, které budou bránit evropské strategické podniky před vstupem „nepřátelského“ kapitálu zvenčí. Šéf Elysejského paláce dále navrhl stát se na rok „prezidentem Evropské unie pro eurozónu“. Vezměme si nápady francouzského prezidenta popořadě.

Začněme tím, co Sarkozy tentokrát neřekl. Nezaútočil totiž na Evropskou centrální banku a naopak pravil, že ta musí zůstat nezávislá. Tady francouzský prezident obrací. Kdykoli totiž mluvil na hospodářské téma předtím, neopomněl upozornit ECB, aby snížila úrokové míry a upozorňoval na to, že nezávislost ECB musí být omezena. Vždy zde tvrdě narazil na odmítnutí Němců a Angely Merkelové. Po dvou zkušenostech s hyperinflací v jednom století si Němci nenechají na nezávislost centrální banky sáhnout. Tentokrát byl tedy francouzský prezident na Němce „hodný“. Zjevně potřebuje jejich podporu v jiných věcech.

Sarkozy si přeje skoncovat s daňovými ráji. Po tom ale politici všude na světě touží už dlouhá léta. Je to ale efektivně možné? Je možné vlastním občanům zakázat podnikat (zakládat firmy) v jiných zemích? Asi těžko. Lze sestavit seznam zakázaných zemí? Jak se to bude v praxi prosazovat? Vojenskou invazí na různé kokosové ostrovy? Novým kolonialismem? Bude občanům také zakázano jezdit do Karibiku na dovolenou? Pokud ne, bude i Evropa potřebovat, aby v těchto zemích existovaly banky.

Jak je to s hospodářskou vládou pro eurozónu? Eurozóna nepochybně potřebuje posílit koordinaci ministerstev financí a dříve nebo později bude potřebovat vlastní rozpočet, který bude pomáhat postiženým oblastem a zemím, které si nemohou pomoci devalvací. Společný rozpočet má každá jiná důležitá měnová unie.

Je však otázka, zda právě tohle měl Sarkozy na mysli. Jakýkoli větší rozpočet - Unie či eurozóny – vyžaduje konec nákladné společné zemědělské politiky. To se zrovna Francouzům líbit nebude.

Z téhož soudku je nápad na vznik unijních suverénních fondů, které by měly bránit důležité evropské podniky před laciným výprodejem do světa. Za prvé je záhadou, kde by dnes Unie vzala na něco takového peníze. Pomoc bankám a realizované garance budou stát hodně peněz. Pokud bude Evropa rok dva v recesi, bude třeba více peněz na sociální transfery.

A co se týče obrany národních šampionů, je zajímavé, že Francie až dosud bránila své podniky hlavně před převzetím z jiné evropské země. Přestane jí tohle vadit?

Další věc je, že každý v Evropě se bojí trochu jiného kapitálu. Němci se bojí Číňanů a například Češi a Poláci Rusů, kterým Němci a Italové vycházejí všemožně vstříc. Která obrana se bude v Unii preferovat?

Poslední věc je daňová harmonizace. Jsem opravdu zvědav, jak chce Francie přinutit země jako Irsko, Holandsko nebo Slovensko, aby vyšponovaly daně na německou či francouzskou úroveň. Navíc: mají snad všichni zavést nepřehledný systém pěti sazeb DPH, které mají Francouzi?

Bohužel poměrně velkou naději na úspěch má poslední Sarkozyho nápad a sice představa, že se stane na příští rok „prezidentem EU pro eurozónu“ (nejde o výmysl rakouského bulvárního tisku, potvrzuje to i Financial Times Deutschland). Této ideji je totiž například nakloněna valná většina poslanců Evropského parlamentu, kteří v souvislosti s finanční krizí potvrzují poptávku po vedení eurozóny.

Ať už by Sarkozyho nová funkce byla volená nebo by šlo o neformální uskupení, fakticky by to znamenalo, že z českého předsednictví by se stalo loutkové divadlo bez obsahu a pozornosti.

Nejde ale jen o fobii z české nekompetentnosti, politické nestability a euroskepticismu. Další (po nás) předsedající země, tedy Švédsko, také nepoužívá euro a zemím eurozóny jde o to, aby v okamžicích krize měla eurozóna silné vedení a možnost flexibilního rozhodování. V okamžiku španělského předsednictví, které začne v lednu 2010, by měl Sarkozym navrhovaný institut končit. Francouzi se ale jako obvykle o tomto návrhu neporadili s Němci a budou to také Němci, kdo má v ruce klíč k tomu rozhodnout, jestli nějaké „paralelní předsednictví eurozóny“, které může Čechy i Švédy vyřadit ze hry, vznikne či nikoli.

Středeční audit: Lepší s rozpočtem než bez něj

Úterní audit: Co přijde po kongresu ODS

Pondělní audit: Topolánkovy těžké chvíle

Páteční audit: Teď raději neprivatizovat

Čtvrteční audit: Záchranný plán nezabírá