Asijské i evropské akcie padají: finanční trhy nejsou ani trochu spokojeny s laxním přístupem Evropy k řešení krize společné měny.
Apokalyptické titulky sice prodávají noviny, ale pro komentáře VIP investorů to neplatí.
Čtvrteční článek George Sorose pro Financial Times se jmenuje „Jak zastavit druhou Velkou depresi“. To asi znamená, že už je na cestě.
Gavyn Davies zase pojmenoval svůj článek „Globální recese, nebo zdlouhavá stagnace?“. To jsou tedy vyhlídky.
Ekonom Satyajit Das ve skvělém článku pro server Eurointelligence.com připravuje svět na to, že ho čeká japonský scénář, tedy jedno až dvě ztracená desetiletí. Svět bude zdlouhavě odstraňovat pákový efekt a zbavovat se dluhů. Teď jde jen o to, zda to bude tvrdé, nebo měkké přistání a jak silné sociální a politické turbulence to budou provázet.
Casper de Vries a Jon Danielsson na témže serveru tvrdí, že spočítali rozdíl mezi důsledky pštrosího a rozhodného scénáře záchrany eura pro hospodářský růst v Evropě. Pštrosí scénář je ten, který se děje dosud, tedy ono známé odkládání řešení nebo kopání do plechovky. Rozhodný scénář spočívá v připuštění řeckého bankrotu, což by prý eurozóně mělo během deseti let přinést růst 22 procent HDP.
V pátek a dnes trhy znervóznila především řecká neschopnost plnit předepsané cíle. Deficit bude vyšší, propad hospodářství prudší, vybrané daně nižší, privatizace pomalejší. Ono nejde o to, že by Řecko nechtělo, ale takhle to prostě nefunguje.
Nyní pár důležitých textů dnešního dne. Wolfgang Münchau pro leckoho překvapivě odmítl tzv. sekuritizaci záchranného valu, tedy možnost, že by záchranný val přeprodával své pohledávky. Autor podporuje myšlenku Daniela Grose a Thomase Mayera, že by záchranný val získal bankovní licenci a neomezený přístup k úvěrům od Evropské centrální banky. Mimochodem, tento postup dnes podpořil guvernér francouzské centrální banky.
Samotný autor této myšlenky, o níž dnes jednají ministři financí eurozóny, napsal pro server VoxEU článek, v němž odmítá ideu společných dluhopisů. Především proto, že institucionální a vládní kultura v různých zemích Evropské unie je propastně rozdílná, což autor dokládá i na tabulkách.
A aby mne někdo nenařkl, že sem dávám jen to, co se mi líbí a čemu fandím, doporučuji zde dva články z Financial Times staršího data. Gideon Rachman tvrdí, že celý projekt měnové unie se nepovedl proto, že neexistuje evropská identita, respektive že je příliš křehká. Rachman to dokládá na příkladu bankovek: není na nich George Washington ani Bolšoj těatr. A Ralph Atkins se zabývá kořeny německého ekonomického myšlení, tzv. liberálního ordnungu, který se leckomu z nás může jevit jako jakási omezená představivost a poněkud dogmatická rigidita. Německý průmyslový a ekonomický zázrak totiž vždycky stál na pořádku a důsledném nezasahování státu do ekonomiky. Svoje dluhy a selhání si má každý platit sám.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
