Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Putin jen posílil NATO a oslabil ruskou ekonomiku

Bývalí američtí velvyslanci polemizují s tím, že za ruskou agresi na Ukrajině může Západ

Autor: Globe Media /  Reuters
Autor: Globe Media / Reuters

I do českého mediálního prostoru pronikl v září text amerického politologa Johna Mearsheimera pro časopis Foreign Affairs, který se jmenuje „Proč je ukrajinská krize vinou Západu“. Na text jsem upozorňoval v Auditu JM (kriticky), ale odvolával se na něj například také Vladimír Dlouhý ve svém textu pro Hospodářské noviny, který kritizoval evropské protiruské sankce.

Mearsheimer je známý politolog americké realistické školy. Je přesvědčen, že za ruskou agresi je zodpovědný Západ tím, že rozšířil NATO, což je bohužel rétorika, na kterou jsme v Česku zvyklí spíše z úst KSČM a v Rusku ze státních, proputinovských médií.

V nejnovějším čísle časopisu Foreign Affairs vyšly dvě polemiky s panem profesorem z Chicaga. První je z pera Michaela McFaula, bývalého amerického velvyslance v Moskvě. Jeho vynikající a promyšlené argumenty se jistě budou hodit jako výbava také do české veřejné debaty (z dlouhého článku vybíráme, co je podle nás nejpodstatnější).

1. Pokud Rusko reagovalo na rozšíření NATO, tak je zvláštní, že mu to tak trvalo. NATO se přece rozšířilo už v roce 1999, ale invaze na Ukrajinu přišla až v roce 2014. Ne že by na to Rusko nemělo. Mezitím začaly dvě velké ofenzivy v Čečensku, které byly mnohem nákladnější než invaze na Krym.

 

 

 

2. Mersheimerova argumentace také nevysvětluje ruský souhlas s Obamovým „resetem“ americko-ruských vztahů a to, co se dělo od roku 2009. Ratifikovala se dohoda START, spolupracovalo se s Ruskem v politice vůči Íránu, probíhalo zásobování amerických jednotek v Afghánistánu s pomocí Ruska a pracovalo se na členství Ruska ve Světové obchodní organizaci. Od rozšíření NATO v roce 1999 byla ruská politika vůči Západu konfrontační i kooperativní zároveň.

3. Za celou dobu, co McFaul pracoval pro Obamovu administrativu, nebylo při bilaterálních jednáních ani telefonických rozhovorech zmíněno rozšíření NATO jako problém ani jednou (autor byl u všeho).

4. Ruská agrese na Ukrajině a anexe Krymu jsou výhradně důsledkem ruské vnitropolitické situace. Prodemokratické protesty z let 2011 a 2012 Putina znepokojily a rozhodl se hledat vnějšího nepřítele, tedy USA. Akcentováním nacionalismu a zabráním Krymu Putin mobilizuje lid na svoji podporu.

Kdyby NATO nevrostlo do svých současných proporcí, ruský konflikt s Ukrajinou by byl mnohem nebezpečnější než dnes.

5. Ještě se uvidí, jak vynikající, realistický a racionální je Putin stratég. Zatím posílil NATO, oslabil ruskou ekonomiku a pokazil mezinárodní reputaci Ruska coby spolehlivého partnera.

Druhým polemikem s Mersheimerem je pak Stephen Sestanovich, rovněž bývalý americký velvyslanec. Z jeho textu stojí za zaznamenání dvě věci: K argumentu, že byl bývalý ukrajinský prezident Viktor Janukovyč sesazen v puči, říká, že se proti Janukovyčovi postavila celá země a byl sesazen jednohlasným hlasováním parlamentu, kterého se zúčastnili i poslanci jeho vlastní strany. Tomu se opravdu nedá říkat puč.

Nejdůležitější je podle mne tato pasáž: Ukrajinská situace, jakkoli akutní a nešťastná, nepředstavuje jistě nejlepší způsob, jak měřit, čeho rozšíření NATO dosáhlo. Dvě desetiletí americké politiky Evropu stabilizovala a zúžila prostor pro současnou krizi. Kdyby NATO nevrostlo do svých současných proporcí, ruský konflikt s Ukrajinou by byl mnohem nebezpečnější než dnes.

Západní lídři by byli ve stavu paniky, s tím jak by se snažili - uprostřed konfrontace – rozhodnout, která východoevropská země si ještě zaslouží bezpečnostní garance a která nikoli. V okamžicích rychle vzniklého napětí by byli nuceni improvizovat. Hledání středu mezi bezohledností a pasivitou by bylo otázkou odhadu, což by přineslo nepředvídatelné důsledky v otázkách života a smrti.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].