Ekonom Jeffrey Frankel publikoval na serveru VoxEU pozoruhodný text, ve kterém analyzuje, proč je debata mezi zastánci škrtů a stimulů nesmyslná. Otázka procyklické fiskální politiky, to je, oč tu běží. Svět zachvátila debata mezi zastánci škrtů a stimulů. Oponenti šetření tvrdí, že zaškrcuje a zmenšuje ekonomiku. Oponenti stimulů se obávají zadluženosti a morálního hazardu.
Je to stejně bláznivá debata jako ptát se, zda se má jet doleva, či doprava. Záleží přece na tom, kde se auto na cestě nachází. Někdy je to správné doleva a jindy doprava. Pokud ekonomika roste, vlády mají vytvářet přebytek, a v recesi mají vytvářet schodek.
Pro politiky je ovšem těžké či nemožné trefit načasování proticyklické fiskální politiky přesně. Proto keynesiánská politika ztratila na dlouho lesk. Jde totiž o jemné ladění politik. Fiskální stimuly se totiž většinou spustí, až když je vlastně po recesi.
Nesprávná je procyklická fiskální politika, která protlačuje utrácení a snižování daní v době rozmachu a která redukuje utrácení a zvyšuje daně v době recese. Rozpočtová rozhazovačnost v čase expanze a zdrženlivost a škrty v době recese. Procyklická politika je destabilizující, protože zvyšuje nebezpečí přehřátí, inflace a bublin v době rozmachu a zbytečně rozšiřuje ztráty ve výrobě a zaměstnanosti v době recese. Jinými slovy: procyklická politika zhoršuje neblahé výkyvy hospodářského cyklu.
Přitom mnoho politiků v Evropě i Americe se chová čistě procyklicky. Jednají proti fiskální disciplíně, když je ekonomika silná, jen proto, aby se z nich stali protideficitní jestřábi, když je ekonomika slabá. Text dále pokračuje výčtem těchto konkrétních politik v americké politické praxi. My bychom od nás z Česka mohli dodat, že i Kalousek a Nečas jsou typicky procykličtí politici. V roce 2006 se z parlamentních pozic podíleli na předvolebních zběsilých závodech v rozdávání a nyní to zase přehánějí se škrty a zvyšováním daní.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
