Příliš silné euro a my

Evropští politici, ekonomové i centrální bankéři se začínají děsit příliš silného eura, které v minulém týdnu prostřelilo hranici 1,50 dolaru za euro. Henri Guaino, poradce francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho to svádí – jak jinak – na Američany. Ti prý zvolili politiku levného dolaru jednak proto, aby podpořili svůj export, ale hlavně se prý chtějí zbavit dluhů politikou vysoké inflace. Podle investiční banky Goldman Sachs každé posílení kursu eura vůči dolaru o deset procent ubírá eurozóně jedno procento hospodářského růstu.

Podle Williama Buitera, profesora ekonomie na LSE, blogera deníku FT (a mimochodem také poradce Goldman Sachs), se euro stalo „měnou na steroidech“, jeho posilování nesouvisí bezprostředně s finanční krizí, protože je od roku 2001 konzistentní a postupné.

Je to dáno tím, že politika Evropské centrální banky (ECB) je dlouhodobě příliš přísná a tvrdá. ECB je neochvějný bojovník proti inflaci, ale deflace jí tolik netrápí, své cíle příliš často podstřeluje ze spoda. Podle Buitera může ECB do budoucna ohrozit svou nezávislost. ECB drží úroky na 1 procentu, zatímco v USA se půjčují peníze za 0,5 procenta, v Británii za 0,2 procenta a v Japonsku dokonce za 0,1 procenta.

Jde každopádně také o zákonné či ústavní zakotvení ECB. Primárním cílem ECB je měnová stabilita, k hospodářské politice (a ostatním cílům) unie může ECB přihlížet pouze v případě, že to není v konfliktu s jejím základním zákonným cílem (Buiter tvrdí, že není).

Podle mého soudu stojí příčiny o patro výš. Fed (americká centrální banka) má úplně jiné zákonné cíle než Evropská centrální banka. Fed musí stejně jako měnové cíle sledovat zaměstnanost (tuto povinnost má od minulé velké hospodářské krize).

Podstatné také je, že představitelé Fedu jsou každou chvíli grilováni v kongresu a senátu a musí svoji politiku do detailu hájit dlouhé hodiny a vlastně tak dlouho, jak si kongresmani a senátoři přejí.

V Evropě se dnes bojí, že příliš silné euro, může podlomit hospodářský růst, resp. může se stát jednou z příčin druhého výkyvu recese. Tou druhou může být prasknutí bubliny na akciových trzích. Vše nasvědčuje tomu, že akciové trhy se v posledních měsících vzpamatovaly příliš rychle a prudce.

Proč tato diskuse musí zajímat nás? Na vývoji v eurozóně jsme bytostně závislí, politika ČNB je podle všeho také příliš přísná (podstřeluje vlastní cíle).