Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

PPF si kupuje především miliony zákazníků Telefóniky

Chápu ty, jimž se lépe spí, když je země prošpikovaná dlouhodobými zájmy investorů "ze Západu"

Telefónica, ilustrační foto • Autor: HN, Lukáš Bíba
Telefónica, ilustrační foto • Autor: HN, Lukáš Bíba

Média informují, že jedna z největších zahraničních investic v České republice, tedy investice španělského operátora Telefónica, u nás končí a firma přechází do „českých rukou“, bude kontrolována firmou PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Je to sice byznysová „zpráva roku“, ale nejprve si poopravme ty „české ruce“. Záměrně říkám „poopravme“, protože nikdo nepochybuje o tom, že je Petr Kellner Čech. Jeho firma je však registrována v Nizozemsku.

Odchod španělské firmy z Česka souvisí v první řadě s evropským i celosvětovým ekonomickým vývojem. Telefónica patří mezi firmy, které to jednoznačně přehnaly se svým růstem, expanzí a akvizicemi. Na svůj růst si firma musela půjčovat a nyní tzv. divestuje a vyhodnocuje silné, důležité a jádrové trhy; ostatní, tedy řekněme periferní či méně důležité trhy, opouští.

Otázkou samozřejmě je, zda se Česká republika mohla vůbec někdy zařadit mezi tzv. důležitější trhy. Faktem ovšem je, že česká ekonomika vykazovala v posledních pěti letech nejmizernější výsledky z celého regionu, především co se růstu týče. Zda to hrálo či nehrálo roli v rozhodování investora, není zřejmé.

Je nutné taktéž podotknout, že kdyby nepřišla globální krize v roce 2008 a po ní krize eurozóny (ta navíc velice bolestně dopadá na Španělsko), asi by odsud španělská investice neodcházela. Jistou paralelu a souvislost můžeme vidět i ve fragmentaci evropského trhu způsobené krizí eurozóny. Ta je zřetelná hlavně ve finančnictví, kde se působnost bank v západní Evropě spíše vrací zpět do domácích trhů (to ovšem neplatí pro banky ve střední Evropě a České republice).

Lze nejspíš konstatovat, že firmy jako Telefónica vyčkávaly, jak se to vyvine s krizí eurozóny. K rozpadu nedošlo, ale firma si spočítala, že evropské oživení v následujících letech patrně nebude nijak razantní a zázračné. A úvěry bude třeba splácet.

Pak je tady zřejmý kontext určitého dlouhodobějšího trendu. V druhé polovině devadesátých let a v první polovině první dekády tu byl jednoznačný trend – zprivatizované firmy byly prodávány zahraničním strategickým vlastníkům nebo je zahraniční firmy privatizovaly samy.

Nyní se trend postupně obrací. Zahraniční firmy prodávají zpět Čechům. Trendy se ovšem rozbíhají pomalu - prvním významným signálem byl odchod firmy International Power z elektrárny Opatovice v roce 2009.

Je to ale vůbec trend? Statisticky se to mapuje obtížně, „trend“ se ale týká známých a viditelných firem. Třeba v médiích je to zřejmé dávno. Není to tak, že čeští miliardáři se do jejich vlastnictví horem pádem hrnuli. Naopak se zahraniční investoři hrnuli odsud pryč (Rheinische Post, Dow Jones a na cestě je prý Ringier).

Zdá se, že zahraniční banky si svoje české dcery pěstují také proto, že jim snášejí zlatá vejce. Jenže je třeba připomenout, že belgická KBC se chystala uvést ČSOB na burzu, což si nakonec rozmyslela. Kdyby si to bývala nerozmyslela, mohl se v ČSOB časem skrze burzu etablovat nějaký český investor. Otázkou také je, co bude, až české banky zlatá vejce časem snášet přestanou.

Znamená to něco geopoliticky? To je otázka, ale telekomunikace dnes asi skutečně nejsou strategickým odvětvím. Zde je to věc nátury každého z nás. Docela chápu lidi, jimž se lépe spí, když je země prošpikovaná dlouhodobými zájmy investorů „ze Západu“. Sám mezi takové lidi patřím, ale nedá se zkrátka nic dělat; snad jedině dorůst v důležitý, rychle rostoucí a zajímavý trh. Na to to ale moc nevypadá.

Nakonec je třeba dodat, že skupina PPF si kupuje především miliony zákazníků Telefóniky, kterým bude moci nabízet jak produkty firmy Home Credit, tak třeba AirBank. Především v této synergii podle mne spočívá logický a dlouhodobý plán.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].