Německý průmysl, mzdy a škrty a dividenda z ČEZ

Vzhledem k tomu, že je Česká republika životně závislá na hospodářském vývoji v Německu, je třeba sledovat tamější vývoj s nejvyšší pozorností. Pondělní Financial Times upozorňuje na výrazný vzestup objednávek v německém průmyslu v červenci, které vzrostly mnohem více než se čekalo, tedy o 3,5 procenta. To by mohlo nasvědčovat tomu, že oživení už je nade vší pochybnost tady. Jenže text správně upozorňuje, že se nám toto číslo může zdát robustní jen pokud zapomeneme, že objednávky jsou pořád o dvacet procent níže oproti loňskému roku. Analytici navíc upozorňují, že za nárůstem lze hledat do značné míry nebývalý nárůst státních zakázek pro armádu.

S „optimistickým“ nárůstem objednávek kontrastuje pokles německé průmyslové výroby a to o 0,9 procenta v červenci, přestože analytici počítali většinou s růstem o 1,5 procenta. V téže době se zvýšil export o 2,9 procenta, což je vysvětlitelné pouze rozprodejem zásob.

Takže když to shrneme je jasné, že volný pád průmyslové výroby, kterého jsme byli svědky od září do března, se v podstatě zastavil, ale jak to bude s návratem růstu nebo oživením je dosud spíš nejisté a nečitelné.
…

Na Německu je pozoruhodná ještě jedna věc. Podle unijní studie, která srovnává vývoj reálných mezd, je zřejmé, že Německo má z hlediska mezd jednu z nejpružnějších ekonomik v Evropě. V roce 2007 reálné mzdy poklesly v Německu o 0,1 procenta, zatímco ve zbytku unie rostly o 3,6 procenta. V roce 2008 reálné mzdy v Německu rostly o 0,1 procenta, zatímco ve zbytku unie se zvedly o 1,3 procenta.

Statistiky se získávají se zpožděním, ale na serveru www.eurointelligence.com odhadují, že letos došlo k mírnému nárůstu mezd, ale příští rok dojde v Německu opět k poklesu.

Důležité je, že čísla ukazují, že Německo opírá svou hospodářskou politiku o silnou mzdovou zdrženlivost a snaží se tak získat komparativní výhody. Zůstává ekonomikou spoléhající se především na export, domácí poptávka je utlumená. Proexportní orientace má zkrátka své slabiny, vždycky platí princip něco za něco.

Zajímavé by v této souvislosti bylo znát přesně, jak se právě v této době vyvíjejí mzdy u nás, a jak to pomáhá či nepomáhá českému průmyslu.

Dodejme, že ještě v 90.letech bylo Německo baštou vysokých a tuhých mezd. Mzdy byly v Německu jedny z nejvyšších na světě. Kde že loňské sněhy jsou! Možná by také nebylo od věci začít pomalu přepisovat učebnice. V těch starých se žáčci učí, že ze všech cen jsou mzdy nejodolnější a nejméně flexibilní.
…

Když si čtu o tom, že vláda v rozpočtu našla peníze na infrastrukturu a dopravní stavby a opět nenašla dvě miliardy pro učitele, neodolám přihřát si svůj pár měsíců starý evergreen. Kdyby vláda vzala peníze na dopravní stavby formou mimořádné dividendy z ČEZ, nemusela škrtat ani ve vědě, ani ve školství. Mimořádná dividenda může být účetně řádným příjmem rozpočtu, není to privatizační příjem, který pravidla unie nepovolují rozpouštět v rozpočtu. Fischerova vláda k tomu bohužel nesebrala odvahu, přitom to udělat mohla. Politici jí to nedovolili, ale kdyby si vláda dupla, mohla dokázat leccos, protože stát k mimořádné dividendě nepotřebuje vůbec žádný politický souhlas. Škoda.