Na průzkumu Albánie (fotoblog)

Autor Auditu navštívil Albánii. I když se o dovolené nemá pracovat, je řada snímků a zážitků velmi inspirativních a to i z hlediska mnoha aspektů political economy, na které se Audit povětšinou soustředí. Albánie je zkrátka poučná i pro Čechy.

Tak pro začátek: řeknete-li v Česku Albánie, spousta lidí si pořád vybaví chaos, bezvládí, únosy. Jenže Albánie – a hlavně její hlavní město – je dnes vlastně normální, globalizovaná, prosperitní země. Plná obchodů a obchůdků překypujících západním, globalizovaným zbožím, zpravidla s mnohem větším výběrem než v České republice. Tyhle obchody a obchůdky Albánci pořád čistí a umývají a většina z nich má i docela pěkný design. Třicet kilometrů po cestě z letiště do Tirany vypadá zkrátka podobně jako třeba cesta z Otrokovic do Zlína někdy před deseti lety. Samé benzinové pumpy, showroomy se vším možným, moderní skladiště, obchody, supermarkety, parkoviště dealerů aut.

Stále se najde mnoho zajímavého. V Tiraně nás zaujaly dráty elektrického vedení. Na každém sloupu se nacházejí neuvěřitelné chomáče drátů. Z každého okna paneláku vedou dráty někam jinam, po cestě se spojují, kříží, rozpojují, vedou z okna do okna apod.

Dodejme ještě, že distribuci elektřiny v Albánii nedávno zakoupila firma ČEZ. Jsem zvědav, jak tyhle klubka ČEZ a jejich ostří hoši ze slavného oddělení netechnických ztrát budou rozplétat. Albánci totiž nejsou žádné měkoty a je skutečností, že si tam lidé teprve začínají zvykat na to, že se za tzv. utilities platí. Tak hurá do toho, uvidíme kdo z koho!
…

Albánci jsou neuvěřitelně schopní, čilí a podnikaví. Například v tom, jak dokáží využít prostor před všemi paneláky. V přízemí každého domu se nachází obrovské množství přístaveb: obchůdků, kavárniček - dřevěných skleněných, kovových. Celé to vypadá velmi živě.

Zajímavý je vysoký výskyt klimatizovaných lékáren s blikajícím zeleným křížem (výběr zboží zhruba stejný jako u nás). Říká se, že v Albánii je lékařské péče na dosti chabé úrovni, takže si člověk říká, že proto propadli Albánci lékárnám. Jsou doslova na každém rohu. Velmi hustý je výskyt pánských i dámských kadeřnictví, dentistických ordinací, všude jsou obchody s krásně roztříděnou a čistou zeleninou (připomíná to spíše Ameriku než české obchody) a je tu jedna kavárna vedle druhé. Nájem ve všech těchto obchůdcích je podle všeho velmi nízký, protože se je vyplatí provozovat, i když zákazníci chodí jen jednou za čas. Všechny obchody samozřejmě zavírají velmi pozdě večer.

Zdá se, že Češi tohle stadium vývoje tržní ekonomiky úplně přeskočili. Naučili se rovnou jezdit do hypermarketových beden někde za městem a nakupovat tam. Člověk si ale říká, že česká paneláková sídliště vypadají pořád jako za komunismu, ale ta albánská už ne.
…

Na ponuré české paneláky jsem si vzpomněl ještě v jedné souvislosti. Primátor Tirany pozval před časem italské studenty, aby pomalovali všechny šedivé či bílé baráky z éry komunismu, pestrými barvami a vzory. Je to skvělý nápad, vypadá to velmi hezky a městu to dodává říz a veselí. Proč musí v Česku sídliště pořád vypadat jako bolševický koncentrák?

…

Albánci jsou doslova posedlí auty, člověk si říká, že je v té zemi víc aut než lidí. Dřív měli Albánci jenom kola a těch několik aut v zemi sloužilo členům politbyra. Proto Albánci dnes kola nenávidí, cyklisty vidíte zřídka, méně než v Praze. Všichni jezdí mercedesy, deset až dvacet let starými, tudíž těžko kradenými (to je v česku rozšířený mýtus). Jsou ale vidět už i jiná auta, pamětníci tvrdí, že před pár lety byly v zemi JENOM mercedesy. Množství aut odpovídá i nebývalý rozmach benzinových pump. Tolik jsem jich v životě neviděl a to jsem viděl leccos.

Množství aut samozřejmě neodpovídá infrastruktura, silnic sice přibývá, jsou rozbité a pořád přecpané. Albánci ale ve svých autech vypadají blaženě, i když tam kam jedou by se rychleji dostali pěšky. Kolo a chození pěšky jsou ale pro ně zjevně symbolem nenáviděné totality. Je ale pravděpodobné, že Albánie je auty v létě ucpanější než kdy jindy. Albánců jsou tři miliony a z toho milion jich pracuje v cizině (většinou v Řecku) a v létě se vrací domů. I s auty. Albánská ekonomika stojí a padá s výdělky Albánců pracujících mimo stát. V zemi se toho jak známo příliš nevyrábí.
…

Co tak ještě dodat? Albánie se krize zatím moc nedotkla a daří se i pobočkám zahraničních bank (od Reiffeisen, přes SG po různé řecké banky), kterými se to tam jen hemží. V zemi je neuvěřitelný stavební boom. Kromě silnic se staví tisíce nových domů a překvapí výskyt zajímavé architektury. Další boom je turistický ruch. K albánskému moři jezdí v létě půl Makedonie a Kosova, přímořská města a letoviska by ten, kdo je znal před dvaceti lety, nepoznal. Nové hotely vyrůstají po stovkách.

A ještě jedna zajímavost. V celé Albánii jsme nepotkali číšnici-ženu. Jak nám bylo vysvětleno jedním místním mužem, ženy se prý při chůzi po baru či restauraci brzy unaví. Kdo si ale myslí, že albánské ženy sedí doma, je na omylu. Například v albánské vládě je mnoho žen, stejně jako v tamějším parlamentu. Tedy opět něco, co v Česku neznáme.

A nakonec ještě mauzoleum Envera Hodžy. Nikdy nebylo použito, dnes po něm jezdí skejťáci.