Média, Klaus a penzijní reforma

Mnozí Češi se rádi hlásí k pravicovým postojům a k rozpočtové zodpovědnosti, ale pochopitelně jen do té doby, než mají něco platit nebo se na této zodpovědnosti podílet. Pak se jim to přestane líbit. Pěkně to dnes popsal kolega Jindřich Šídlo.

K jeho textu bych ještě dodal pár věcí. V čele této nechuti nést náklady stojí politici a lidé to dobře vědí. Poslanci a senátoři totiž názorně předvádějí, že první věc, o kterou se vždy starají, je to, aby jakékoli rozpočtové změny byly pro ně samotné neutrální. Když se zdaní náhrady, přibude výborů, podvýborů a placených funkcí skoro pro každého nebo kanceláří ve vlastních domech či u příbuzných.

Druhá věc jsou média. Všimněme si, že oba produkty nakladatelství Mafra, tedy Lidové noviny a často i MF Dnes, předvádějí v posledních týdnech zhruba toto: na první straně je zásadní titulek o zdražení (frekvence tohoto „pravicového“ tématu dávno překonala Haló noviny či Právo) a vevnitř najdeme nějaký ten komentář, který penzijní reformu hájí či vysvětluje, popisuje, jak dlouho byla v médiích vysvětlována, a maximálně kritizuje nevydařený marketing.

Další rozměr věci je, že médiím se pochopitelně zvýšení DPH nelíbí, protože je poškodí. Proč podporovat státotvorně (vládotvorně) vládu a podřezávat si pod sebou větev? V této souvislosti jeden známý cynicky (či pragmaticky – jak se to vezme) poznamenal: Nečase nechápu. Měl si zavolat všechny vydavatele a navrhnout jim: Nechám vás ve snížené sazbě, ale očekávám za to, že budete v rámci možností reformu podporovat. V této souvislosti mne napadá nějaký ten Zemanův bonmot o tom, že politika se musí umět, že chytrou politiku mohou dělat jen chytří lidé. Bylo by to sice hnusné a vyčurané, ale dá se říci, že je to snad v rámci „umění politiky“ skousnutelné.

Nestalo se. Protiteze je taková, že některá média se tak zoufale snaží zvýšit stánkový prodej, že kvůli tomu našlehají na titulní stranu cokoli. A osvědčené strašení zdražením dobře prodává. Ano, krátkodobě prodává, dlouhodobě poškozuje kvalitu a důvěryhodnost a odrazuje solidní čtenářský kmen. Každý sám svého štěstí strůjce. Takže by se to možná dělalo, i kdyby se „chytrý“ Nečas o nějaký obchod pokusil.

A ještě jedna věc. Skutečně mne trápí, že v této zemi natolik převládá jakási ignorance, že už ani zájmové skupiny se nedokážou včas a s rozmyslem brát za své zájmy. Tak si svaz průmyslu v létě a na podzim vůbec nevšímal toho, že fotovoltaický boom hrozí průmyslu likvidačním zvýšením cen energie. Sami šéfové svazu měli totiž ve fotovoltaice nainvestováno.

Podobně si knižní nakladatelé (které jinak chápu a podporuji) do února nevšimli, že se chystá sjednocení DPH, přestože se o něm mluví od června. Asi četli knihy a nečetli noviny.

…

O prezidentově názoru na důchodovou reformu (a jiné věci) jsem napsal včera pro Radiožurnál. Zde je celý text:

Pro prezidenta Klause je typické (jako pro všechny asertivní politiky), že okamžitě a šikovně zaplní veškerý nabízený prostor. V dnešním deníku MF Dnes se pustil do důchodové reformy a nenechal na ní nitku suchou. Vláda premiéra Petra Nečase si za to může sama, protože prostor pro Klausovu expanzi vytvořila. Marketing kruciální důchodové reformy nelze spláchnout dvoustránkovou zprávou pro ČTK a zbytek argumentace nechat na náhodně oslovených členech NERV.

Kromě toho udělala vláda chybu v tom, že zvýšení DPH je vyšší než potřebné a vláda nedokáže svou představu přesvědčivě obhájit.

Jak je však pro Klause typické, dozvíme se, co nechce, ale nepochopíme přesně, co chce.

Klaus prohlašuje, že přijatelný je pouze takový posun DPH, který zůstane daňově neutrální, který nezvýší přerozdělování či velikost státu.

Jenže důchodový účet je už nyní ve schodku a po odchodu části pojistného do fondů bude v ještě větším schodku. Fondový pilíř přitom Klaus neodmítá, jen nechce, aby spoření do fondů bylo povinné. Jak chce prezident vzniklý schodek financovat? Prezident o tom sice cudně mlčí, ale je tu jistě varianta privatizační. Lze prodat ČEZ, Lesy ČR, Letiště Praha apod. Nic z toho však tato Nečasova vláda již určitě nestihne a určitě a zcela jistě nezprivatizuje ČEZ uprostřed soutěže na dostavbu Temelína.

Prezident by vlastně pouze zvýšil věkovou hranici pro odchod do důchodu asi tak o sedmnáct let, protože se ve svém textu hlásí k Bismarckovi, kterému šlo o to financovat z průběžného systému tři roky přes průměrný věk dožití. Budiž. Zde je třeba konstatovat, že je vlastně vstřícný vůči představám sociální demokracie. Ta je rezolutně proti jakémukoli fondovému systému, resp. proti jakémukoli odvádění peněz pryč z průběžného systému. Takže až bude sociální demokracie vládnout, může jít pouze cestou rychlejšího zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. ČSSD o tom zatím cudně mlčí, ale jinak to být prostě nemůže. Takže, můžeme si to přeložit tak, že prezident nahrál ČSSD na smeč.

Z Klausova vyjádření v nedělním televizním pořadu se zase dozvídáme, že vláda neměla ustupovat lékařům. A co tedy měla podle Klause dělat? V tomto ohledu je paradoxní, že když byl premiérem Klaus, tak stávce železničářů ustoupil a ještě jmenoval odboráře Duška do dozorčí rady Českých drah.

A nakonec ten vojenský zásah v Libyi. Víme, co prezident nechce, netušíme, co chce. Má svět přihlížet masakru civilistů? Je nějaká hranice případné genocidy, která podle hlavy státu zásah opravňuje? Je Klaus proti, i když to zaštítí OSN? Je Klaus i proti bezletové zóně?

Takže když to shrneme, jsou to takové prázdné řeči, které dovede každý: tohle nechci, tohle taky ne, támhleto už vůbec ne. A co teda chci? A co si z toho mají lidé vzít? Tyhle projevy jsou zkrátka jedna velká marnost.