Máme co jsme chtěli

Je velmi zvláštní sledovat představitele ODS, jak se cítí dotčeni tím, že Francie chystá během našeho předsednictví další „paralelní summity“ a „posílení institucionalizace“ eurozóny. Vždyť ODS má teď přeci to, co chtěla, po čem vždycky volala.

Pod taktovkou ODS jsme se rozhodli do eurozóny nespěchat, okázale jsme se rozhodli nestanovit žádné datum přijetí společné evropské měny. V rámci světové finanční krize vykřikovali náš premiér, prezident i ministr financí, že nás česká koruna chrání před krizí i před finančním socialismem, který jen tak z plezíru pobláznil zbytek světa.

Tak proč se teď ODS vlastně rozčiluje nad tím, že představitelé eurozóny se v rámci největší ekonomické krize od 70. let chtějí společně scházet na nejvyšší úrovni?

Pokud eurozóna zařadí vyšší rychlost integrace než zbytek Unie, pak by to také nemělo ODS nijak znepokojovat. ODS přece vždy chtěla Unii hlavně jako prostor svobodného obchodu bez bariér a integrační kroky Unie vždy vydávala za diktát socialistických technokratů z Bruselu. Evropskou ústavu prohlásil Mirek Topolánek kdysi za „shit“.

Takže co? Teď nás nikdo do ničeho nenutí, máme co jsme chtěli.

Opět jsme ale svědky další české sebestřednosti v tom, jak si tento krok vysvětlujeme. Francie nereaguje (jen) na český eurospekticismus, Václava Klause a naší politickou nestabilitu. Rozhodně ne především. „Paralelní předsednictví“ eurozóny vyřadí ze hry také Švédy, kteří mají vést Unii po nás, protože ani Švédové dosud neplatí eurem. A Švédové rozhodně nemají v Unii pověst kverulantů.

…

Jaké jsou nyní hlavní a nejdůležitější zájmové síly na české politické scéně?

1. Primárním zájmem Václava Klause není svrhnout Topolánka, ale zařídit, aby Česká republika nepřijala Lisabonskou smlouvu, a ocitla se tak v Unii na vedlejší koleji nebo dokonce mimo. Politická nestabilita oddálí přijetí smlouvy a Klaus kalkuluje s tím, že jemu loajálnější lidé z ODS budou participovat na jeho cíli: oslabit Unii a pozici České republiky v ní.

2. Nespokojení hejtmani chtějí zařídit alespoň nějaké dohody s ČSSD tak, aby nebyli odstaveni od ekonomické moci. Topolánka chápou jako překážku. Někteří hejtmani tomu sami říkají: „živíme spoustu lidí.“

3. Jiří Paroubek chce hlavu Topolánka, ale otázka je, jaký je jeho další plán. Bude-li vláda pokračovat a bude pouze vyměněn premiér (třeba Topolánek za Béma), může to ODS zvýšit popularitu, protože ať máme názor na Béma jakýkoli, populární politik to je. Úřednická vláda pod taktovkou Klause může realizovat různé eurofobní plány a ČSSD jako strana, která se deklaruje jako proevropská by neměla připustit posílení Klausovy pozice.

…

Názory prezidenta Václava Klause na leccos bývají považovány za extrémní a absurdní, ale cenu týdne za absurdní nápad by si měl odnést francouzský prezident Nicholas Sarkozy. Jeho nápad na vytvoření evropského suverénního fondu, který bude bránit strategické podniky před převzetím ze strany zahraničních predátorů je skutečně směšné. A stejně absurdní je vytvoření fondu francouzského.

Podobné fondy vytvářejí státy, které mají obrovské příjmy z nerostného bohatství a nevědí, co s nimi. Nebo státy jako Čína, které mají velký přebytek obchodní bilance a velké rezervy. Nic z toho Evropa ani Francie nyní nemá. Peněz spíše není na zbyt.

Suverénní fondy jsou většinou spojovány z nejrůznějšími autoritativními režimy (Singapur, Rusko, Čína, arabské státy). Chce Francie působit jako autoritativní dirigistický stát? Budiž.

Evropa a s ní i Francie ráda investuje všude ve světě. Bude-li Evropa bránit své podniky, bude zbytek světa činit Unii recipročně totéž. A Evropa orientovaná na obchod na tom ve finále prodělá.

Čtvrteční audit: Sarkozyho nápady aneb dvourychlostní Evropa je tady

Středeční audit: Lepší s rozpočtem než bez něj

Úterní audit: Co přijde po kongresu ODS

Pondělní audit: Topolánkovy těžké chvíle

Páteční audit: Teď raději neprivatizovat