Málo srozumitelné evropské volby

V nastávajících evropských volbách se v rámci prakticky celé Evropské unie očekává silný nástup euroskeptiků, eurofobů i tzv. nesystémových či protestních stran. Účast také nebude – jako obvykle – příliš vysoká. Dobrá zpráva je, že u nás v České republice zatím neznamenáváme nástup pravicového extremismu, i když toho levicového máme jistě dostatek. 

Voličům po celé Evropě však nelze nízký zájem o evropská témata vyčítat. Apelovat lze jen na jakousi občanskou zodpovědnost či zavedenou slušnost, která lidem velí, že k volbám by se prostě disciplinovaně chodit mělo, a dál se moc neptat. 

Když si totiž obyčejný volič začne klást znepokojivé otázky po logice a ratiu evropských voleb, moc rozumných a pochopitelných odpovědí nenalezne. Volič má zpravidla také nějakou zkušenost a historickou paměť a nějaký intuitivní obraz toho, k čemu byl jeho evropský hlas dobrý. 

V normálních volbách si pamatuje, zda se také na základě jeho hlasu podařilo vytvořit vládu, nebo jestli hlas, který dal do urny, přispěl k vytvoření opozice. Ne tak ve volbách evropských. Kdo vládne a nevládne, není čitelné. Vytvářejí se různé koalice: ideologické či levopravé sice rovněž, ale pak také koalice národní, regionální, zájmové, koalice velkých a malých - a vše se pořád přelévá.

A volič to nesleduje, je to pro něj daleko. Zeptejte se své rodiny, svých sousedů nebo spolucestujících v tramvaji, jaké má vlastně pravomoci Evropský parlament a jak se teď budou posilovat a v čem. Lidé tuší, co má na starosti jejich domácí vláda, ale kam až může a nemůže třeba Evropská komise; o tom nevědí zhola nic. 

On dokonce málokterý Evropan, který chodí každý den do práce a má svých starostí dost, vám ve tři ráno v noci – když ho vzbudíte – neodříká, jaký je rozdíl mezi Radou Evropy a Evropskou radou; aby také ne, když se to jmenuje tak zmateně podobně. 

Ale copak Rada Evropy! Evropan tuší, že se Evropská unie a eurozóna dostaly v posledních letech do jakéhosi existenčního ohrožení, a tuší, že už to asi skončilo. Ale myslíte si, že někdo z voličů rozumí zkratkám ESM, EFSF, SSM, SRM a desítkám dalších, které se v souvislosti s krizí eurozóny vyrojily? 

Myslíte si, že volič ví, co je regulace unijní, primárně unijní a co je ošetřeno tzv. mezivládně? Volič by si asi intuitivně řekl, že součástí připravované bankovní unie je společný fond pojištění vkladů, ale ten v ní zrovna vůbec není. Evropský parlament zrovna o bankovní unii rozhoduje v některých aspektech, v jiných zase nikoli. Tuto jeho poloroli ovšem znají důkladně jen insideři, lobbisti a tzv. experti. 

Leckdo si myslel, že by ruská agrese na Ukrajině mohla zvýšit zájem o Evropskou unii, ale kdeže… Volič dobře vidí, že Obama jedná s Angelou Merkelovou. A s tou si telefonuje i Putin, nikoli s Hermanem von Rompuyem či Barrosem. 

Co by pomohlo? Kdyby EU byla financována skrze občanskou daň, volič by se hned zajímal, co se s jeho penězi děje. Pomohlo by, kdyby existovaly panevropské politické strany. Síla USA také spočívá v tom, že demokraté a republikáni jsou v každém jednotlivém státě. Kdyby v USA existovaly stovky politických stran jako v EU, byla by jejich federace domečkem z karet.

Pomohlo by, kdyby vznikl institut evropského občanství a kdyby se třeba přímo volil evropský prezident. Drobný posun tady je. Protože nový EP bude volit nového předsedu Evropské komise, jsou lídři velkých stran v důležitých zemích – jako je třeba Německo – považováni za tzv. spitzenkandidaten, tedy kandidáty na nástupce předsedy Barrosa. Za sociální demokraty v Německu je to nyní například Martin Schulz. V menších zemích, jako jsme my, však voliči takový signál o něčem důležitém vůbec nedostanou. 

Takže i nadále si budeme pamatovat europoslance podle toho, jestli zachránili kdejaký syreček či pomazánku, a tím to tak končí. EU je stále nedovařený projekt a nestabilní experiment, proto budou volby do EP nadále trpět experimentální účastí voličů. 

Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus