„Hádej, kdo přijde na večeři“ se jmenuje slavný americký film z konce 60. let o bohaté americké slečně, která přivede na rodinnou večeři mladého úspěšného lékaře, jenže je to „černoch“ (jak by se řeklo tehdy) či „afroameričan“ (jak by se řeklo dnes) a rodičům poněkud trvá než to budou schopni strávit. Po několika dramatických zápletkách vše dobře dopadne.
Prezident Barack Obama jakoby byl symbolem proměny Ameriky za těch posledních čtyřicet let. Rasový podtext otázky „Hádej, kdo se stane prezidentem“ Američané v roce 2008 v podstatě neprožívali. Obama - podobně jako hrdina filmu - nepředstavuje žádnou drsnou a protestní „black power“, nýbrž je to slušně vychovaný, úspěšný profesionál.
Ale to vlastně souvisí s tím, co chci říci, jen velmi nepřímo.
Zrovna v souvislosti s Obamovou návštěvou v Praze bychom mohli oživit toto heslo v podobě „hádej, kdo nepřijde na večeři“, resp. “hádej kdo nepřijde na podpis smlouvy“.
Seznam by mohl být dlouhý: Václav Havel,Karel Schwarzenberg,Josef Zieleniec,Ondřej Liška,Kateřina Jacques (předsedkyně Výboru pro evropské záležitosti).
Zatímco se Amerika v 60. letech zbavovala rasových předsudků, ukázkou dospělosti České republiky roku 2010 je, že se její elity teprve učí (resp. se to asi spíše odnaučují), že fakt je, že pokud má někdo jiný politický názor, nevylučuje ho to z účasti na důležité a prestižní státní společenské akci.
Místo apartheidu rasového (černocha jsme na Hrad vpustili a doufejme, že nejen proto, že to je americký prezident), tu máme apartheid názorový (a na rozdíl od filmu to nakonec dobře nedopadlo).
Lidé, kteří mají jiný názor na věci než jeden egoistický mocipán, jsou kádrování a vylučováni ze společnosti.
…
Osud pomoci či půjčky Řecku dohodnutý evropskými ministry financí bude podle všeho asi ještě velmi dramatický. Reakce německých médií na změny v plánech (půjčka je větší, je za výhodnější než tržní úrok a eurozóna má pomoci před MMF, nikoli po něm) je totiž naprosto zdrcující a těžko si představit, že to s politiky nehne.
Deník The Frankfurter Algemaine Zeitung tvrdí, že půjčku bude stále možné zrušit, že Německo má jako každý právo veta, pokud Řecko o půjčku požádá. Každopádně to vypadá, že se Merkelová dostala do velkých politických problémů. Nastavovala různou tvář partnerům v unii a domácímu publiku a teď neví jak z toho ven.
FAZ navíc zdůrazňuje, že přeci každý vidí, že Evropa nedodržuje svoje vlastní smlouvy.
Der Spiegel tvrdí, že dohoda jde proti všemu, co až dosud kancléřka slibovala domácím voličům. Z „Madame Non“ se prý stala zcela nekredibilní figura. Časopis se vysmívá názoru mluvčího kancléřky, že Řecko možná o pomoc vůbec nepožádá.
Opoziční sociální demokraté jsou samozřejmě rádi, že Merkelové se nepodařilo odsunout dohodu až za květnové volby v Severním Porýní-Vestfálsku.
Zde je dobré připomenout názor mnohých politologů: v Německu jsou vlastně pořád nějaké důležité volby a v Evropské unii se nic nepohne dopředu, dokud Německo nesjednotí termíny regionálních voleb, což se podle leckoho stane až naprší a uschne.
…
Zesnulý polský guvernér centrální banky Slawomir Skrzypek stačil před svou smrtí poslat článek do Financial Times, který má titulek „Polsko by nemělo s upsáním se euru spěchat“.
Otázka je podobná jako s českými euroskeptiky, kteří slovní spojení „nemělo by se s eurem spěchat“ také velice rádi používají. Otázka je, o jakém spěchání může být vůbec řeč, když státy jako Slovensko či Slovinsko platí eurem už drahnou dobu.
Obecně se čeká, že pozice odpůrců přijetí eura nyní v Polsku mírně oslabí, ale „spěchat“ se stejně nikam nebude, jednak proto, že o spěchu nemůže být ani řeči a pak též proto, že spěchat a tlačit nebude ani současná eurozóna.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
