Gauck a Evropa zdola

Německý prezident Joachim Gauck pronesl minulý týden svůj první velký evropský projev, který jsme v Auditu ještě nestačili rozebrat. Očekávaný projev měl zapůsobit jako budíček – jak pro Němce, tak pro jejich evropské partnery.

Jedná se skutečně o projev spíše výjimečný v německém kontextu, kancléřka Angela Merkelová pořádný konzistentní projev o Evropě zatím nepronesla, její přístup se jeví jako technokratický. Přestože to však Gauck myslí dobře, jeho projev je nakonec spíše slabý a s dvěma výraznými evropskými projevy polského ministra zahraničí Radka Sikorského (k Němcům a Angličanům) se svým významem i obsahem bohužel opravdu srovnat nedá.

Gauck čestně přiznal rostoucí euroskepticismus, frustraci z přemrštěné byrokracie, ztráty suverenity a nedostatku transparentnosti.

Moje poznámka: nebylo by lepší lidi přesvědčovat, že měřeno jejím významem je představa o „přemrštěné“ evropské byrokracii mýtus? Evropská byrokracie je nesrovnatelně menší než počet úředníků pařížské radnice a mnohem menší než britská celní správa. Například.

Netransparentní je evropská politika především jako celek, mísí se práce evropské vlády (komise) jako celku s jakýmsi egoistickým průnikem národních zájmů. Evropský parlament zpravidla chce více Evropy, Evropská rada tradičně – a především v krizi – méně Evropy. Normální člověk, který chodí od rána do večera do práce, nemá šanci pochopit, kdo vlastně co vymyslel, převálcoval či prosadil. Nadávat na Brusel je intelektuálně pohodlnější.

Gauck uznal obavy těch, kteří si myslí, že musejí všechno platit. Němci na jedné straně a lidé na jihu Evropy, Řekové a Španělé, kteří si myslí, že platí na německé banky.

Možná by bylo lepší spíše vysvětlit, že Němci toho zatím moc nezaplatili: ano, privátní banky musely zaplatit část řeckého dluhu, ale půjčky od států a Evropské centrální banky se splácejí (ECB z toho dokonce vykazuje slušný profit). Ano, Němci (daňoví poplatníci) budou platit jako mourovatí, ale jen pokud se eurozóna rozpadne.

Gauck pravil, že Němci nechtějí ostatním nic vnucovat. Jenže ono se to děje, ale bohužel tak nějak silou, nepřiznaně, zamračeně a bez vysvětlení. Vnucují všem rozpočtovou přísnost podle jednoho mustru, přestože třeba Mezinárodní měnový fond dávno vypočítal, že dopady škrtů na růst jsou mnohem horší, než se dříve myslelo. Mentalita účetních zkrátka nefunguje. Nechtějí jaderné elektrárny a jistě to nebudou váhat vysvětlit svým sousedům. Nejprve prosadí jednotný trh s elektřinou, pak od toho konceptu začnou ustupovat.

Sikorského vize, aby se Němci nebáli Evropu vést, by byla zajímavější. Mělo by to být ale vedení přiznané, opírající se o institucionální státoprávní vizi a nastíněnou míru solidarity.

Pokud má být podle Gaucka více Evropy, pak to má být Evropa zdola nahoru, budovaná se souhlasem občanů.

Zdola nahoru ale nikdo nikdy nic v historii nevybudoval. Začít musejí vždycky elity a ty o své vizi musejí přesvědčit ty dole. Více Evropy (ale nejen Evropy – čehokoli) se nezrodí na základě lidových přání. Pokud měl Gauck na mysli, že současné elity vizi nemají, tak budiž. Federalismu se Gauck bohužel nedotkl, ale ten neznamená celoplošné „více Evropy“, ale znamená někde více, někde méně. Chtělo by to pár lekcí státoprávní vědy.

Nejvíce pozornosti vyvolal německý prezident vstřícností vůči Británii: „Chtěli bychom, abyste zůstali s námi. Více Evropy neznamená bez vás.“

O tom se dá říci, že je to takové milé a hezké. Pokud ale má eurozóna přežít (a vymysleli ji také Němci a Francouzi), pak potřebuje dobudovat instituce. (Původně to také byli Němci, kdo tvrdil, že eurozónu není třeba dodělávat, protože stačí dodržovat pravidla. A pak je sami první porušili.) A potíž je v tom, že Britové se na tom podílet nechtějí. Co potom s tím? Mají to ostatní kvůli nim vzdát a eurozónu rozebrat?