Ekonomická vláda a střípky

Francouzský prezident François Hollande navrhl vytvoření „ekonomické vlády eurozóny“. Ta by se podle něj měla scházet jednou za měsíc, měla by mít vlastní rozpočet a právo vydávat dluhopisy.

Je to takový už prastarý refrén francouzské politiky datující se už od 90. let. Francouzi toto zkrátka chtějí a Němci to zase tradičně nechtějí, takže se nelze divit tomu, že to Angela Merkelová odmítla s tím, že každý si především musí sám udělat pořádek ve vlastních financích a učinit svou ekonomiku konkurenceschopnější. Merkelová pravila, že se musíme v Evropě shodnout především na tom, v „čem jsme silní a co má být vlastně zdrojem růstu“. Nějaký posun tu přece jen je. V jedné věci Merkelová souhlasí: scházet se jednou za měsíc jí nevadí.

…

Gillian Tettová se ve Financial Times zabývá racionalitou či logikou akciových trhů. Podle autorky to v posledních týdnech vypadalo, jako by se trhy už úplně zbláznily. Akcie v Evropě, Americe i Británii rostly, aniž by k tomu měly důvod, a navíc se to dělo ve stejné době, kdy rizikové prémie dluhopisů klesají.

Na trzích se dnes najde více nelogičností než logiky. Přestože od roku 2011 dodnes nezaměstnanost v eurozóně vzrostla z 10 na 12 procent, akcie (Stoxx index) vzrostly o 10 procent. Přitom před rokem 2011 bylo možné vystopovat logiku. Když rostla nezaměstnanost, akcie stoupaly a naopak. Nebo zisky amerických korporací. Od roku 2012 jsou revidovány směrem dolů, ale akciové indexy stoupají.

…

Chrystia Freelandová se zamýšlí nad vztahem příjmové nerovnosti a růstu. Jsou tu dva protichůdné argumenty. První říká, že nerovnost je cena, kterou platíme za silný a zdravý ekonomický růst. Když se daří soukromému sektoru, nebohatší kapitalisté také bohatnou. A systém, který nejen dovoluje, ale také povzbuzuje lidi „se vytáhnout“ nad průměr, je nejlepším motorem.

Je tu však i jiná teorie, která říká, že přílišná nerovnost naopak tlumí ekonomický růst, protože takový systém je náchylný k přílišným výkyvům. Pokud se oslabuje střední třída, má to dopad na růst. Kolik dalších jachet si mohou bohatí koupit? Zatím to vypadá, že žádný radikální politický obrat, který bude na nerovnost reagovat, není na obzoru. To se ale může změnit, protože ve 30. letech se to také změnilo náhle.