Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Důchodová reforma a privatizace

Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

V debatě o české penzijní reformě zatím zůstává stranou zájmu expertů a publicistů jeden zcela zásadní aspekt. Tím je téma regulace portfolia soukromě spravovaných penzijních fondů, především pak regulace územní.

Polsko, důležitá sousední země a významný a velký trh v regionu, má totiž důchodovou reformu za sebou, ale tamější penzijní fondy mají nařízeno investovat pouze do polských aktiv.

Jak je něco takového možné? To bude asi první reakce většiny lidí. Vždyť v Evropské unii existuje přece společný, jednotný trh a jedním z jeho základních principů jsou svobodné kapitálové toky. Jenže evropská legislativa zároveň praví, že pokud je ve hře stabilita důchodového systému, mohou být kapitálové toky omezeny.

Jako každý krok a rozhodnutí v ekonomickém prostoru má ten polský systém – tak jak byl použit a využit – řadu výhod a nevýhod. V každém případě je to postup zajímavý, inspirativní a relativně úspěšný a mělo by se o něm u nás začít vážně diskutovat.

Potíž je v tom, že podstatou polského penzijního systému je jeho nepřiznaná (nebo ne dostatečně přiznaná) část či dokonce podstata. Polský systém penzijních fondů je totiž koordinován s privatizací strategického energetického sektoru. V minulém roce Polsko privatizovalo (nebo se zbavilo významných podílů) ve čtyřech nejdůležitějších energetických společnostech. Celá akce byla doplněna též emisemi nových akcií.

K akciím těchto společností se dostaly prakticky výhradně polské penzijní fondy. Polská vláda takto získala v přepočtu na koruny stovky miliard a zároveň dostala prostředky od občanů na kapitálový trh a oživila místní burzu.

Zároveň je zřejmé, že polský stát neztratil v energetických společnostech vliv, protože k penzijním fondům má – „eufemisticky řečeno“ – blízko. Otázka energetické bezpečnosti či národní kontroly strategických aktiv je pro Poláky citlivá. Je však zřejmé, že jako „vedlejší produkt“ se za touto polskou opatrností skrývá obyčejný investiční protekcionismus. Mnohé české subjekty by mohly vyprávět, jak je obtížné či beznadějné se k polským aktivům dostat. A kdo nechce prodat? Polské soukromě spravované penzijní fondy.

Jedním z podstatných důvodů privatizace energetiky v Polsku je potřeba získat kapitál pro často velmi zanedbané elektrárny a sítě. A jak se získá kapitál? Vydáním dluhopisů. A kdo nakupuje nově vydané dluhopisy polských energetik? Zase jsou to především polské penzijní fondy.

Samozřejmě, že je polský postup „neliberální“. Ale to je právě to zajímavé téma ke klíčové diskusi. Zodpovědnost za důchody je zodpovědnost národních vlád a kromě toho lze doložit, že posílením atraktivity a likvidity lokálního kapitálového trhu Polsko přitahuje více zahraničních investorů, nikoli naopak.

Polské penzijní fondy smějí do akcií investovat 40 procent svého portfolia. Samozřejmě, že polský příklad může být inspirativní jen pro ty státy, kterým zůstává dostatek privatizovatelných a lukrativních aktiv. To je ale zrovna případ České republiky, nikoli ovšem Slovenska (například).

Je možné skrze burzu privatizovat ČEZ, Lesy ČR, pražské letiště, Čepro, Budvar. Chytrá a promyšlená koordinace s privatizací je ale pro případné následování polského příkladu klíčová. Jinak by národní investiční omezení vedlo pouze k nelogickému předražení stávajících akcií.

Všimněme si také, jak v zájmu zachování tržní čistoty bylo pro Poláky důležité mít k dispozici „benchmark“ srovnatelného hráče v regionu. Proto je pravděpodobné, že před spuštěním privatizace v Polsku držely polské penzijní fondy delší dobu velký balík akcií ČEZ. To uvádím proto, že celá privatizační akce v Polsku byla dlouhá léta nenápadně a s velkou pečlivostí plánována.

Symptomatické a velmi zajímavé je, že polská vláda nyní rozhodla o snížení příspěvku odváděného do penzijních fondů ze 7,3 procenta na 2,3 procenta, jak o tom napsal kolega Martin Ehl.

To se dá interpretovat jednoduše. Poté, co Poláci využili své fondy k privatizaci, opět jim přistřihly křidélka (důvodem jsou ale primárně fiskální potřeby). To už je ale část příběhu, která inspirativní tolik není.

Ale zpět k věci. Bylo by zkrátka užitečné, kdyby politici v Česku přestali krást a začali také něco užitečného plánovat.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].