„Válka ČEZ“ neexistuje

Novináři podlehli nebezpečnému klamu. V pohledu na svět, kde se jako na bitevním poli odehrávají příběhy kladných a záporných hrdinů, sice v novinařině dobře funguje a nabízí i skvělé možnosti, jak informace o veřejném dění prodat. To hlavní v něm ale zapadá. Ředitel ČEZ Martin Roman není žádným knížetem, který by si jakkoli mohl nárokovat české statky a už vůbec ne cokoli „porcovat“. Je to zaměstnanec polostátní firmy, který by měl poslouchat majitele. Tím jsou přitom díky sedmdesátiprocentnímu podílu (tedy rozhodujícímu) čeští daňoví poplatníci.

Vede se tu tedy nějaká veřejná debata třeba akademických odborníků s politiky o budoucnosti ČEZ? Nabízí někdo obyčejným Čechům analýzy toho, jak role ČEZ ovlivní jejich peněženky? Zpovídá se nám z našich peněz placený Martin Roman z toho, co s firmou dělá? Nic takového. Namísto toho se v novinách buduje obraz ČEZ jako všemocné firmy, která politiky a veřejnost sama řídí.

Nejde však jen o ČEZ. Stejně tak Pavel Tykač není majitelem uhelného hrabství Severní Čechy a člověkem, který by měl jakkoli rozhodovat o osudu českého nerostného bohatství. Tykač a další předáci firmy Czech Coal (alias Mostecké uhelné) jen zkrátka získali přístup k jedné důležité žíle. O tom, jestli jim těžbu povolíme, a zda třeba za vidinu daní od Czech Coal a udržení zaměstanosti v zapomenutém koutu země obětujeme další města (jak už se v minulosti stalo), je otázka jiná.

Čeští daňoví poplatníci nemohou Tykače na rozdíl od Martina Romana úkolovat. Pro oba zmíněné pány nicméně platí pravidla, podle kterých se v Česku smí a nesmí podnikat. Jedno patro těchto hranic tvoří paragrafy formulované v pražské Sněmovní ulici, další pak směrnice stanovované v Bruselu.

Oboje jsou normy, které Češi díky svému členství v Evropské unii aktivně spoluvytvářejí a z jejichž výhod těží. To, že podniky operující na evropském trhu nepotřebují regulaci, si dnes myslí snad jen hrstka ekonomických radikálů. To, že právě evropská regulace trhu zajistila vůbec nejstabilnější tržní prostředí na světě, je holý fakt.

Bruselští kontroloři proto nejsou žádná razie zvenčí, která by „vtrhla do Česka“. Také oni jsou našimi zaměstnanci. Platíme si je za to, aby dohlíželi na férové podmínky obchodování. A přesně to aktuálně dělají. Na rozdíl od zdejšího antimonopolního úřadu, který má obdobnou roli jako komise na národní úrovni. Úřad vedený bývalým poslancem ČSSD Petrem Rafajem zásadně selhává.

Jak známo, minimálně den před zásahem dorazilo do centrál ČEZ a firmy EPH z holdingu J & T varování, že se kontrola odehraje. O tom, že pocházelo právě z Rafajova úřadu, přitom pochybuje málokdo. Nikdo jiný než ÚOHS v Česku přísně tajnou informaci o chystané kontrole nemohl mít. Instituce vedená Petrem Rafajem, která mimo kontrolu EK nevyvíjí v boji proti monopolizaci energetického ani žádného jiného trhu v Česku prakticky žádnou aktivitu, je v tuto chvíli naprosto nedůvěryhodná. A takovou situaci by měli čeští politici bezodkladně řešit.