Klid, Klaus už to dořídí

Možná ještě nikdy za posledních dvacet let se nepsalo ve světovém tisku o Česku tak negativně jako teď. Mohou za to extrémistické názory prezidenta Klause směrem k EU či změně klimatu a svržení vlády v čase předsednictví EU. Nynější formování nové vlády přitom rozhodne, zda se katastrofální dojem, který Češi v posledním měsíci učinili, podaří alespoň trochu napravit.

Před hlasováním o důvěře Topolánkově vládě a také ještě nějaký čas po něm šéfové sociální demokracie slibovali, že nynější vládu nechají dovládnout do konce předsednictví. Pak ale náhle změnili názor a trvají na tom, co evropské partnery v tuhle chvíli nejvíc znervózňuje: aby vláda do 8.května odešla. Proč? Důvody jsou málo srozumitelné v samotném Česku, natož kdekoliv za jeho hranicemi. Podle místopředsedy Lubomíra Zaorálka ČSSD požadovala okamžitý odchod ministra vnitra Ivana Langera, prý kvůli jeho konfliktu s hejtmany a snaze ovlivňovat justici, o níž má ČSSD podle Zaorálka „nezvratné důkazy". Premiér Topolánek ale po určitém váhání vyhodit Langera odmítl. Mohou tu být však i pikantnější důvody, proč Paroubek změnil názor: podle zákulisních názorů nemohl strpět, aby Topolánkovi v záři předsednictví dál rostly předvolební preference. Ať tak či onak, sociální demokracie se rozhodla dokonat to, o čem nás sama chvíli před tím ujišťovala, že by bylo velmi nevhodné - tedy výměnu vlády v půlce předsednictví.

Právě to totiž dál velmi komplikuje pozici Česka v EU. Hlavně jde o nejistotu, v níž teď šéfové evropských vlád kvůli nejasnému osudu předsednictví jsou. Nejde jen o samotnou organizaci schůzí. Jde především o agendu na červnovém summitu, kde bude EU rozhodovat, jak moc vyjde vstříc Irsku před konáním jeho druhého referenda o Lisabonské smlouvě. Irsko žádá evropské záruky stran své vojenské neutrality, rodinné politiky, možnému zavádění evropských daní a vlastního evropského komisaře. EU musí tyto záruky schválit a výrazně tak může ovlivnit výsledky druhého referenda v Irsku a tedy i celkový osud Lisabonské smlouvy. Pokud by se ujal řízení předsednictví prezident Klaus, vůbec poprvé by se ocitl ve vedení EU člověk, který má zcela jiné názory na Lisabonskou smlouvu a další směřování Unie než ostatní.

Nejde ale jen o Irsko. V červnu se bude rovněž jednat o novém složení Evropské komise, které Česko jako předsednická země může ovlivnit. Rovněž se bude potvrzovat evropská pozice pro klíčovou prosincovou konferenci v Kodani o klimatických změnách. Kvůli ní objížděl v uplynulých měsících ministr životního prostředí Martin Bursík dosud zdrženlivé země jako Japonsko, Austrálie a USA, aby s nimi dojednal další postup a přesvědčil je k odpovědnějšímu přístupu ke kodaňské konferenci. Tahle snaha se měla v červnu završit rovněž na summitu, teď ale bude do značné míry záležet na Bursíkovu a Topolánkovu nástupci.

Proto teď EU nervózně vyhlíží vznik nové české vlády. Všeobecně se čeká, že politicky nijak neukotvený premiér bez kontaktů na mezinárodní politické scéně bude těžko odolávat silnému prezidentovi v přetahované o vedení evropského předsednictví. Václav Klaus se minulý víkend na summitu EU-USA snažil předsedu Evropské komise José Barrosa uklidnit, že v případě potřeby předsednictví dořídí on sám. Agentury, které tuhle zprávu přinesly, už ale bohužel nesdělily, jak se Barroso u nabídky Klausova uklidňujícího prostředku tvářil.