Analýza•25. 8. 2009•2 minuty
Dobře investované miliony
Michael Kocáb navrhuje, aby Agentura pro sociální začleňování nabyla podoby celostátního úřadu, jakéhosi malého ministerstva. Zatím působí Agentura, která má napomáhat integraci sociálně vyloučených lidí, spíše provizorně, pracuje v ní patnáct stálých zaměstnanců a stojí třináct a půl milionu.
Téměř všechna média věnovala Kocábovu návrhu pozornost a téměř všechna bez rozdílu zdůrazňovala v titulcích jednu věc: nová Agentura má přijít na 400 milionů korun ročně. V titulcích se objevoval i výraz, že Agentura tyto miliony „spolkne“. Nebo-li: jsme v době krize, rozpočtových škrtů a musíme tedy dobře zvážit, zda si můžeme dovolit investovat stovky milionů do pomoci jedné skupině občanů. A to ještě především Romů.
Senátorka Liana Janáčková, která Kocábovi oponovala v Otázkách Václava Moravce, to říkala nepokrytě: Romů, kteří se hlásí k této národnosti, je pouze deset tisíc a věnovat jim takové peníze, je nesmysl.
Kromě trapného nakládání s údajem o počtu Romů, kterých tu žije násobně více (a fakt, že se při sčítání nehlásí k romské národnosti, na tom nic nemění), nedokázala Janáčková proti vzniku Agentury přinést žádný věcný argument. Její rasistický postoj k Romům je ostatně dobře známý, takže věcné argumenty ani nebylo možné očekávat. Větší problém už je v tom, proč na tuhle strunu – tedy varování před plýtváním penězi pro sociálně vyloučené – hrají i seriózní média.
Pochopitelně nelze předem říci, zda bude Agentura fungovat efektivně. Nicméně záměr na její vybudování je krok správným směrem. A ani v rámci krizového rozpočtu není částka 400 milionů rizikem, které by ho mělo zastavit. Ale především to není nějaký charitativní dar sociálně slabým, nějaká nová sociální dávka, je to typická investice do budoucnosti. Kupodivu si toho ale všímají častěji spíš v zahraničí, nedávno například Businnes Week přinesl článek, v němž se hovoří o životě českých Romů v „tichém apartheidu“, ale především o tom, že „chudoba je velmi drahá“. Ten začarovaný kruh dobře známe – romské děti posíláme do zvláštních škol, bez solidního vzdělání nemají šanci na trhu práce, nezaměstnanost Romů se pohybuje nad 70%, Romové berou sociální dávky, jsou frustrovaní, rezignují, další generace se z kruhu nedostane…
Známe ten kruh velice dobře, ale stále nejsme schopni nebo ochotni ho rozetnout. Pokud by se nám s tím podařilo alespoň trochu pohnout za 400 milionů ročně, byla by to jedna z nejefektivnějších investic, kterou jsme kdy udělali.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].