Bouře v Rudolfinu

Původně totiž uvažoval, že se Nedomy zbaví záhy po svém nástupu, který ho v ředitelské židli čeká příští týden. Jenže obrovská podpora ze strany výtvarníků, galeristů a vůbec lidí, kterým není česká kultura volná, Darjanina přesvědčila, aby své rozhodnutí přehodnotil. Ve středu tak před rozvášněným davem na tiskovce v Rudolfinu prohlásil, že všechno s Nedomou ještě probere a během tří měsíců dá vědět, jestli s ním počítá i nadále. Špatná zpráva ale je, že otazník nad budoucností Rudolfina po Darjaninově příchodu visí dál.

Nedoma galerii šéfuje šestnáctým rokem. Sám přiznává, že je to vlastně nezbytnost: kdyby měl šanci jít někam jinam, udělal by to už po deseti letech. Jenže v Česku není žádná jiná kunsthalle, galerie bez vlastních sbírek orientovaná na náročné vlastní i přebírané projekty, kde by mohl Nedoma uplatnit své ambice. Nikde jinde by nemohl realizovat všechny ty výstavy, kterými si Rudolfinum vydobylo nejlepší pověst nejen ve zdejším kraji. Ne že by jiná galerie sem tam neudělala nějakou opravdu nezapomenutelnou výtvarnou událost, je tu samozřejmě například Galerie hl. města Prahy se svými nedocenitelnými retrospektivami českých autorů a autorek. Ale ve srovnání s Galerií Rudolfinum (vystavovali zde Goldin, Sherman, Hirst, Rauch, Klauke, Warhol či Dijkstra) jde vlastně jen o lokální záležitost, nikoli o síň s imagí západoevropské instituce.

Tohle si měl Vladimír Darjanin uvědomit dřív, než vůbec začal uvažovat o Nedomově odvolání. Žádný ředitel by samozřejmě neměl ve své funkci zůstávat na věčné časy a Nedomových plánovaných dvacet let v ředitelské židli působí na první pohled poněkud podivně. Nicméně právě Galerie Rudolfinum je se svým duchovním otcem (žádného jiného ředitele nikdy neměla) natolik provázaná, že Nedomův nástupce nebo nástupkyně to bude mít neskutečně těžké. Bude muset totiž dokázat, že to jde v Rudolfinu i bez Petra Nedomy. A proto to bude muset být skutečná osobnost s velkými zkušenostmi a dobrými zahraničními kontakty, takovými, jaké má Nedoma a jeho tým. Takový člověk se v Česku hledá opravdu nesnadno a autor těchto řádků přiznává, že ho momentálně nikdo nenapadá (proto není žádný důvod k tomu, aby si Nedoma nemohl odkroutit ještě ony další čtyři roky, jež už má nadité dalšími skvělými plány). Přitom Darjanin se na veřejnosti tváří, jako by to nebyl žádný problém a nemusí prý k tomu ani použít výběrové řízení.

Na středeční tiskovce ale bylo už po pár minutách vidět, že moc pevně v kramflecích se zas tak necítí. Na všechny otázky Darjanin odpovídal vyhýbavě, dával najevo, že dotazovatelé pro něj nejsou partnery, ale nepřáteli. To není pro tak zkušeného manažera hned na úvod dobrá vizitka. A stejně rozpačitě působil i celý Darjaninův tým, který má nyní ve filharmonii hasit hned několik požárů, přičemž ten s galerií hoří ještě poměrně mírným plamenem. To s filharmoniky a jejich věčnými spory o platy a šéfdirigenty je to těžší záležitost. Pokud i k nim budou noví pánové a dámy Rudolfina přistupovat se stejnou přezíravostí jako ke galerii, nečekají nás z téhle instituce v blízkých měsících moc příznivé zprávy.

Ale třeba nakonec bude všechno jinak, Darjanin si přizná, že přichází do špičkového kulturního podniku, kde mají všichni za sebou mnohem víc úspěchů než on sám, přestane se tvářit jako mistr světa a atmosféra v Rudolfinu se uklidní. Třeba jo.