Trump je fakt šáhlej  

Zdravím vážené čtenáře a čtenářky našeho pravidelného amerického newsletteru.

Slovem tohoto týdne je v Americe bezpochyby adjektivum „weird“, tedy „divný“, „podivný“, „šáhlý“ nebo třeba „cáklý“ či „uhozený“. Tímto slovem začali demokraté v uplynulých dnech zcela systematicky nálepkovat Donalda Trumpa a jeho viceprezidentského kandidáta J. D. Vance. Už ne těžkotonážní „hrozba demokracii“. Už nikoli budoucí diktátor, autokrat nebo fašista. Tenhle chlap je prostě „divnej“, „weird“ – a existuje spousta způsobů, jak to dokázat. 

Autorem nálepky je podle všeho guvernér státu Minnesota Tim Walz. Muž s lidovým pojetím politiky, který vystupuje v roli bodrého chlápka, jenž stojí oběma nohama na zemi, nepotrpí si na vzletná slova, a ví, jak to v životě chodí. Navíc je to jeden z horkých kandidátů na post viceprezidenta po boku Kamaly Harris, kromě guvernéra Pensylvánie Joshe Shapira či senátora z Arizony, bývalého astronauta Marka Kellyho. Walzovu rétoriku ale v posledních dnech plošně přejali další významní členové Demokratické strany, třeba šéf jejich senátorů Chuck Schumer, ministr Bidenovy vlády (a další uchazeč o viceprezidentský post) Pete Buttigieg i oficiální tiskové výstupy kampaně Kamaly Harris. 

Pointa? Existují dva způsoby, jak se na zvláštní osobnost Donalda Trumpa dívat. Jedna znamená brát ho smrtelně vážně. Vnímat ho jako zmíněnou hrozbu Americe, demokracii, svobodě, liberalismu, Západu. Přijmout jeho pompézní personu, nahlížet s hrůzou či zděšením, jak prožívá sám sebe, přistoupit na to, že to už snad ani není člověk z masa a kostí, ale fenomén, úkaz, legenda, zhmotnění nejtemnějších vizí naší duše, černá můra, jež nabyla lidské podoby.