Aspoň signál. Poslanci konečně otevřeli debatu o sexuálním násilí

Jen s malou nadsázkou lze říci, že poslanci a poslankyně potřebovali až případ svého (ex) kolegy, aby se začali opravdu vážně zabývat tématem sexuálního násilí. Fakt, že svolání mimořádné schůze sněmovny, na níž se neměl ve středu odpoledne schvalovat žádný konkrétní zákon, inspirovala kauza bývalého poslance TOP09 Dominika Feriho, nakonec neskrývala ani poslankyně ANO Barbora Kořanová, která schůzi iniciovala.

„Lhala bych, kdybych vám řekla, že pan - už teď bývalý - kolega Dominik Feri a jeho kauza nemají s dnešní schůzí nic společného. Mají,“ řekla Kořanová v úvodní řeči jednání, které se mělo zabývat otázkou možného zpřísnění trestů za násilné chování vůči ženám a problematikou udělování podmínek za znásilnění. Podle Kořanové nicméně nebyl impulsem jen Feri, ale také reakce některých jeho spolustraníků na vznesená obvinění.

Někteří řečníci mnohaletou přehlíživost politické scény vůči vážnému společenskému problému ani nezastírali. „(Mluvíme tu) o situaci a realitě, která se v průběhu let vyvinula a bohužel částečně naší nevšímavostí byla možná opomenuta a nebylo jí věnováno tolik pozornosti, kolik by jí věnováno být mělo,“ řekla třeba bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, přičemž sebekriticky dodala, že se to týká i jí samé.

A se všímavostí to nebylo úplně horké ani tentokrát: sál byl buď poloprázdný, případně poslanci hlučeli tak, že dostávali jedno napomenutí za druhým, někteří řečníci pak měli jasné „alternativní motivy“ (šéfa SPD Tomia Okamuru sexuální násilí zajímá výhradně tehdy, pokud je v podezření konkurenční politik nebo migrant). Mluvily tak především poslankyně. „Téma zjevně zajímá ženy více než muže, přitom je to problém náš všech,“ upozornila poslankyně ANO Zuzana Ožanová.

Schůze nakonec nedospěla k jasnému závěru, protože byla po třech hodinách přerušena a odložena na neurčito. I tak jde ale o jistý průlom - také proto, že ve sněmovně přišla řeč na klíčové body, které by mohly debatu kolem sexuálního násilí konečně posunout.

Raději využívat

Jedna část debaty – jak už nakonec avizoval název schůze - se týkala legislativy. Někteří poslanci a poslankyně sice volali po zpřísnění trestní sazby za znásilnění, ale jak současná ministryně spravedlnosti Marie Benešová, tak bývalá šéfka resortu Válková upozorňovaly, že už dnes je tuzemský trestní zákoník vcelku přísný, a to i v mezinárodním srovnání.

Problém tedy není v nedostatečné přísnosti zákonů, ale v tom, že je soudy dostatečně nevyužívají. „Daleko vhodnější a účinnější než sazby zpřísňovat by bylo tyto sazby více využívat,“ řekla Válková. Jak před časem upozorňoval také Respekt, z dostupných analýz vyplývá, že zhruba ve čtyřiceti procentech rozsudků za znásilnění odchází pachatel od soudu s podmíněným trestem. Podle Válkové vede cesta přes vzdělávání soudců v Justiční akademii či nabádání soudů i státních zastupitelství: „Ministr spravedlnosti má mnoho možností ne nařizovat, ale doporučovat a kontrolovat.“

Další část debaty pak směřovala k otázce, zda v trestním zákoníku nezměnit definici znásilnění tak, aby nově zahrnovala i situace, kdy oběť není z nejrůznějších důvodů schopna se projevit či se důrazněji bránit - ať už proto, že fyzicky nemůže, nebo jí v tom brání okolnosti, třeba ekonomická či jiná závislost na pachateli.

„Současná legislativa počítá jen s případy objektivních vnějších tlaků na oběť, jako je bezvědomí nebo mdloby, silná opilost, nebo když jde o děti, nebo naopak osoby vysokého věku či třeba trpící duševní chorobou,“ řekl pirátský poslanec František Kopřiva  s tím, že za znásilnění nejsou kvalifikovány případy, kdy oběť ohrožení předpokládala v kontextu situace, nebo se neodvážila projevit odpor, který by byl jako takový podle práva kvalifikovatelný.  Ať už jde o vztahy podřízenosti či nadřízenosti či známé osobnosti. „Definice znásilnění, která by byla založena na faktu, zda byl sex dobrovolný, by takové případy postihla,“ dodal.

Je to odporné

K takové redefinici vyzývá od také apel Chce to souhlas od skupiny neziskových organizací, které požadují, aby byl po vzoru Německa, Velké Británie, Dánska nebo Švédska považován za znásilnění pohlavní styk bez souhlasu jedné ze stran. Podle poslankyně Kořanové ale minimálně v současné sněmovně není příliš ochota tuto změnu schválit.

„Jakkoliv mně osobně je bližší dánský model a založení legislativy na nesouhlasu či souhlasu, tak chápu, že v této sněmovně existuje značná část poslanců, která slovo souhlas v redefinici znásilnění považuje za kontroverzní. A pravděpodobně by takovou změnu nepodpořili,“ řekla. Každopádně novela trestního zákoníku na stole není a řada poslanců, byť i souhlasili s nutností změny, varovala před rychlým schvalováním novinek během čtyř měsíců zbývajících do voleb, třeba formou pozměňovacího návrh k jinému zákonu.

Legislativa je nicméně jen částí problému. Tou další je celková „kultura“, kterou je sexuální násilí obestřeno. Jestli bylo na schůzi něco skutečně zásadního, pak to byl fakt, že od většiny řečníků zazněl odsudek bagatelizace sexuálního násilí, odsudek nedůvěry a napadání obětí, nešetrného zacházení ze strany policie či soudů.

„Obrovský problém je to, že se sexuální násilí neohlašuje a nepotírá. Tím pádem se nepřímo vysílá společnosti i obětem signál, že se tato věc toleruje – a to je podle mě nepřijatelné, protože sexuální násilí je závažná forma násilí,“ řekl zmíněný poslanec Kopřiva. „Je to odporné a je potřeba tento signál vyslat.“

Usnesení, které obsahovalo zmíněné body („Poslanecká sněmovna vyjadřuje svou plnou podporu a účast obětem sexuálního násilí v České republice“), nakonec schváleno nebylo. Přesto sněmovna seriózní a vcelku poučenou debatou jistý signál vyslala.