Bělorusko: Na kompromis už je pozdě. Demonstranti chtějí konec systému i prezidenta

Běloruský prezident Aljaksandr Lukašenka zažil v pondělí to, čemu se každý diktátor snaží vyhnout: veřejné zesměšnění. Při návštěvě stávkující fabriky chtěl promluvit ke shromážděným pracovníkům, ale ti ho vybučeli a vypískali. Prezident byl zjevně zaskočen, takovou míru bezprostředního odporu nečekal. Naštvaně poděkoval, dodal, že „řekl všechno, co chtěl, můžete si tady křičet dál“ - a odkráčel k helikoptéře, kterou také přiletěl. Cestou ještě k protestujícím prohodil, že „opakování voleb nebude, leda byste mě zabili“.

Stalo se to den po „pochodu za svobodu“, kterého se v neděli odpoledne v hlavním městě Minsku zúčastnilo téměř čtvrt milionu lidí. Bylo to zdaleka největší shromáždění v dějinách země. Tak ohromná manifestace je sama o sobě velkým signálem o náladě v zemi po volbách, které všichni považují za zfalšované. Vlna stávek, která se Běloruskem šíří, je však možná ještě důležitější. Továrny a průmysl (v drtivě většině státní) byly vždy jádrem Lukašenkovy podpory. Zdá se však, že je ztratil.

Odhady, spekulace a kremlologie ohledně budoucích tahů běloruského prezidenta běží na plné obrátky. Lukašenka někdy – tak jako v citaci - dává najevo, že neustoupí ani o píď. Ale jindy mluví o připravovaných změnách v ústavě. Pozorovatelé se shodují, že na kompromis je pozdě - nespokojení občané nechtějí ústavní změny a víc pravomocí pro parlament, neexistující samosprávu, nebo jakoukoliv změnu v rámci stávajícího systému. Chtějí konec systému, a tedy konec prezidenta.

Po víc než týdnu protestů, zpočátku tvrdě potlačovaných, je návrat k předchozímu normálu jen obtížně představitelný. Pravděpodobně to cítí i prezidentská kandidátka Svjatlana Cichanouska. Za uznání jejího vítězství nyní protestující v podstatě bojují. Přesně před týdnem zmizela na deset hodin do zajetí běloruské tajné služby a vynořila se v Litvě. Tam stále přebývá a odtud také v pondělí natočila další videovzkaz. V něm říká, že je ochotná sehrát roli přechodné vůdkyně národa do doby, než se vlády ujmou demokraticky a svobodně zvolení politici.

Mnoho pozornosti současně lákají vojenské manévry v Bělorusku i Rusku. Internetem kolují záběry armádních kolon; některé skutečně ukazují stav věcí, jiné jsou vytržené z kontextu a matoucí. Analytici se shodují, že ruští operativci na běloruském území bezpochyby dávno jsou. Otevřený ruský zásah podporu diktátora Lukašenky stále není vyloučený, ale je to pro Rusko komplikovaná věc.

Ani ruský prezident Putin o Lukašenku zásadně nestojí, není ovšem jasné, kdo by ho mohl případně zastoupit. Běloruská revoluce není namířená proti Rusku a směrem k Západu, jako byla například ta ukrajinská před šesti lety, je namířená proti současnému prezidentovi. Otevřeným zásahem by se to mohlo změnit.

Žádný zásadní zlomový bod, který by mohl situaci zvrátit, však zřejmě v nejbližší budoucnosti není na obzoru. Bělorusko nejspíš nyní čeká boj v nervech a trpělivosti. Což pozorovatelé říkají s pochopitelnou výhradou: před osmi dny rozhodně nikdo nečekal, že Minskem v neděli projde čtvrt milionu lidí a velká továrna všemocného prezidenta vypíská cestou k helikoptéře.