Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Zkumavka

Jak se staneme inovačním tygrem

Aktuální Respekt přináší přílohu o modernizaci Česka

Česká budoucnost
Česká budoucnost • Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer

V Česku se prý vyhazují státní peníze na „neužitečný“ základní výzkum místo toho, abychom víc podpořili technologické firmy. Průmysl se hlásí o větší díl veřejné podpory stále razantněji, posílení toku státních peněz do soukromých společností by údajně v konečném důsledku prospělo ekonomice.

Pohled do statistik však ukazuje celou věc v jiném světle. Pětina veřejných peněz vynaložených u nás na vědu a výzkum míří do podnikatelského sektoru, což je v rámci Evropy velkorysá podpora; například v Německu je to jen zhruba 10%, v Británii 16%, průměr evropské sedmadvacítky se pohybuje kolem 12%.

Naopak soukromé firmy v Česku investují do výzkumu v porovnání s Evropou málo; i pokud vezmeme v úvahu cenové rozdíly a počet obyvatel v jednotlivých zemích, je to jen 30% výdajů německých a dánských firem, asi 60% průměru evropské sedmadvacítky a 65% výdajů soukromého sektoru v Británii. Zároveň si české firmy téměř neobjednávají výzkum na univerzitách a na Akademii věd (celých 98% prostředků, které vynakládají, je utraceno opět v podnikatelském sektoru).

Řečeno stručně: V Česku plynou státní peníze do firem v neobvyklé míře a zpět neproudí téměř nic, alespoň ne oficiálně. A celkově se firmy do financování vědy moc nehrnou.

Co s tím? Podle Jaroslava Doležala, člena vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, by zprůhlednění celého systému organizace vědy pomohla radikální proměna Akademie věd i vysokých škol. Doležal navrhuje ponechat jen čtyři nebo pět nejživotaschopnějších akademických ústavů (dnes je jich 51) a zbytek převést pod nově vzniklé výzkumné univerzity, kde by se výzkum soustředil.

Pomohlo by to zmírnit roztříštěnost, kdy se na stejném tématu pracuje na řadě různých míst. Akademická sféra by se pak stala pro podnikatele čitelnější, bylo by jasné, kdo co umí a na koho se soukromé firmy mohou obracet. Ušetřit by se podle Doležala tímto způsobem daly státní pokladně až čtyři miliardy korun ročně, které by pak bylo možné přesměrovat na podporu aplikovaného výzkumu v prioritních oblastech.


Vědci z Akademie pochopitelně s takovým řezem nesouhlasí. Právě tyto úvahy jsou podle nich projevem snahy lidí z průmyslu přisvojit si ještě větší část státních peněz, než jim nyní náleží. Také experti mimo Akademii, které Respekt oslovil, hovoří o jemnějších řešeních: třeba podle Petra Chládka z Jihomoravského inovačního centra je státní podpora firem skutečně příliš velkorysá; firmy nevidí důvod, proč do výzkumu investovaly vlastní prostředky, když jsou k dispozici veřejné peníze. Chládek navrhuje raději podpořit migraci lidí mezi soukromou a akademickou sférou, například motivovat univerzity, aby lákaly a zaměstnávaly výzkumníky z firem. Vzájemné kontakty a znalost „druhé strany“ by pak mohly vést k lepší spolupráci.

Mluví se i o dalších možnostech. Martin Srholec z institutu CERGE-EI upozorňuje, že malé a střední firmy zpravidla nemají na inovace peníze. Jedním z důvodů je, že k nám zatím nedorazil rizikový kapitál, který třeba v Americe vyhledává a financuje projekty s nejistým výsledkem. Nahradit by jej měly evropské peníze vložené do tzv. Seed Fondu, který u nás pomalu vzniká. O fond se bude starat soukromý správce, který by měl vložené prostředky (asi 1,3 miliardy Kč) zhodnotit. Jak už to ale v Česku bývá, zmatky kolem výběrového řízení na správce založení fondu zdržují, a je proto otázka, zda začne fungovat ještě letos.

Pomohlo by také, kdyby univerzity a akademické ústavy měly větší motivaci vybudovat kvalitní oddělení pro transfer technologií. Ta dobře fungují třeba na univerzitách v USA nebo v Norsku: vyhledávají soukromé společnosti, které mají zájem o spolupráci, radí jim, na koho z univerzitních vědců se obrátit, a zařizují administrativu. Poskytují také právní servis profesorům, kteří chtějí založit vlastní firmu, na jejíchž budoucích příjmech může mít univerzita drobný podíl.

Důležitým krokem k některým z těchto reforem by mohlo být zkrocení „kafemlejnku“, nenáviděného systému hodnocení vědy založeného na mechanickém sčítání bodů. Jde především o to, aby se přestal používat jako hlavní nástroj k rozdělování tzv. institucionálních prostředků mezi vědce (zjednodušeně jde o peníze na provoz ústavů apod.).

Podle předloňského auditu zahraničních expertů tento robot rozkročený napříč českou vědou rozeštvává lidi, fragmentuje výzkum, nepodporuje inovace a nepřispívá k navazování vztahů mezi akademickým sektorem a průmyslem (viz Respekt 5/2012). K neutralizaci robota, který se vymkl svým tvůrcům, se ale v Česku zatím nikdo nemá. Začátkem loňského roku se rozbíhal projekt, v jehož rámci se mělo vymyslet, čím kafemlejnek nahradit. Ministerstvo školství jej však na podzim uvedlo do stavu klinické smrti - a zda bude někdy resuscitován, není jisté.

titulka ipad
titulka ipad • Autor: Respekt
Když to tedy shrneme: tygrem v inovační aréně se Česko nestane bez podstatných změn celé organizace výzkumu, na tom, jak by měly vypadat, však velká shoda nepanuje. Zatím to neznamená, že by se země propadala někam mezi chudé a zaostalé státy, na druhou stranu ale ani nedohání úspěšné inovační velmoci.

Další informace naleznete v příloze o modernizaci Česka v aktuálním dvojčísle Respektu.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Uhlíř

redaktor

uhlir
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte