Zmizet z Gmailu, Zoomu i Airbnb. Opustit nejen Microsoft, ale i Visu a Amazon

Na profesní život ctihodných soudců a prokurátorů Mezinárodního trestního soudu v polovině srpna loňského roku padla noční můra. Právníci, kteří v nizozemském Haagu prošetřují – a snaží se trestat – genocidy nebo zločiny proti lidskosti po celém světě, se jednoho dne najednou sami stali terčem rozsáhlých sankcí. Americký prezident Donald Trump totiž v reakci na fakt, že soud vydal zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua kvůli podezření z porušování mezinárodního práva v Pásmu Gazy, znemožnil tamním jedenácti soudcům a žalobcům platit platebními kartami, dostat se do vlastního e-mailu nebo si cokoli objednat na internetu od amerických společností.

Krok, který zkouší soudce postavit na úroveň největších vyvrhelů světa, tehdy pohoršil mezinárodní společenství (coby další důkaz, jak hrubě americký prezident řeší politické spory a podkopává mezinárodní instituce). Dnes, o tři čtvrtě roku později, má praktickou dohru. Týká se běžných komunikačních technologií, které jsou z drtivé většiny americké. V obavě, že jeden mocný muž může mávnutím ruky zkomplikovat životy jednotlivců, nebo dokonce ohrožovat fungování celého státního aparátu, začaly Francie, Rakousko, Finsko nebo Německo hledat smysluplnou alternativu.

Krok k autocenzuře

To, že denně používáme americké technologie, víme a důsledky tohoto faktu si většinou nepřipouštíme. Francouzský soudce Mezinárodního trestního soudu Nicolas Guillou, který je jedním ze sankcionovaných, je 20. srpna 2025 pocítil zcela konkrétně. On a jeho rodina mají zakázán vstup na území USA, ale to podstatnější se děje doma, v Evropě. Guillou nemůže používat kreditní karty, protože trh ovládají Visa a Mastercard; tedy americké společnosti, jimž hrozí v USA postih, pokud prezidentský rozkaz neuposlechnou. A nejen jim – i evropské nebo kanadské banky soudcům vypovídají služby, protože se bojí, že by s nimi američtí partneři přestali obchodovat.

Strach a obezřetnost v tomto případě hrají prim. Soudce se nemohl přihlásit na svůj účet u Googlu a i společnost Microsoft soudcům zrušila e-maily, které u ní měli. Rodina přišla o své účty u Amazonu, přes který už nemohou nakupovat. Většina digitálních služeb je pro něj nepřístupná, on-line objednávky mohou být blokovány vždy, pokud se na nich podílí americký zprostředkovatel, jako je například doručovací služba UPS. Nemůže si zarezervovat ubytování přes služby jako Booking nebo Airbnb.

„Je to poprvé, co byli soudci potrestáni s velmi jasným vzkazem. Musíte se napravit,“ řekl Guillou minulý týden v Haagu v rozhovoru pro server Politico s tím, že prezident Trump se snaží podkopat evropské a západní demokracie. „Největším rizikem pro demokracii je internalizace strachu,“ dodal. „To, že veřejní činitelé, ať už soudci, poslanci nebo ministři, začnou cenzurovat sami sebe a přestanou uplatňovat zákony tak, jak by měli. Takhle obvykle fungují soudní systémy v autoritářských zemích.“

A rozhodně nejde jen o Mezinárodní trestní soud, jehož autoritu Spojené státy nikdy neuznaly (ačkoli ho dlouhodobě štědře financují). V loňském roce uvalila Trumpova administrativa sankce i na brazilského soudce, který vedl vyšetřování bývalého prezidenta Jaira Bolsonara – jen aby je o několik měsíců později zrušila poté, co brazilští zákonodárci hlasovali pro kontroverzní návrh zákona zaměřený na zkrácení Bolsonarova trestu odnětí svobody.

Washington také údajně zvažoval uvalení sankcí na francouzské soudce, kteří na jaře loňského roku odsoudili šéfku krajní pravice Marine Le Pen k pětiletému zákazu kandidovat ve volbách za zpronevěru fondů EU – americké ministerstvo zahraničí však tyto zprávy popřelo, uvádí Politico.

Sankce, které si v minulosti Spojené státy vyhrazovaly pro diktátory a despoty, pod Trumpem získávají úplně nový význam. Spojenci USA si toho všímají a rozhodně se jim to nelíbí. V Evropě proto stále více roste tlak na digitální suverenitu. Zvlášť po lednové zkušenosti, kdy Trumpovi nedělalo problém vyhrožovat svému spojenci Dánsku válkou (a invazí Grónska) a následně hrozil sankcemi zemím, které se za Dánsko postavily. Trend podporují obavy o ochranu osobních údajů, které mohou být současnou vládou v USA zneužity, a z toho, že Evropa nedokáže držet krok s technologickým vedením Spojených států a Číny.

Francouzská vláda výše zmíněné obavy přesně citovala na konci ledna, když oznámila, že 2,5 milionu státních úředníků přestane do roku 2027 používat nástroje pro videokonference od amerických poskytovatelů – včetně Zoomu, Microsoft Teams, Webexu a GoTo Meetingu – a přejdou na Visio, službu vyvinutou ve Francii. „Nemůžeme riskovat, že naše vědecké výměny, citlivá data a strategické inovace budou vystaveny mimoevropským subjektům,“ uvedl v tiskové zprávě David Amiel, ministr pro veřejnou službu.

Microsoft zkouší uklidnit scénu slovy, že firma nadále „úzce spolupracuje s francouzskou vládou a respektuje význam bezpečnosti, ochrany soukromí a digitální důvěry pro veřejné instituce“. Další zmíněné společnosti francouzské kroky nekomentovaly.

Francouzský prezident Emmanuel Macron o digitální suverenitu usiluje už dlouho, až nyní však získal dostatečnou politickou podporu. Téma se hojně diskutovalo i na lednovém setkání světových politických a obchodních elit na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Henna Virkkunen, úřednice Evropské komise pro technologickou suverenitu, řekla posluchačům, že závislost Evropy na ostatních „může být použita jako zbraň proti nám“. „Proto je tak důležité, abychom nebyli závislí na jedné zemi nebo jedné společnosti, pokud jde o velmi kritické oblasti naší ekonomiky nebo společnosti,“ řekla, aniž by kohokoli jmenovala.

Prezident Microsoftu Brad Smith se opakovaně snažil posílit transatlantické vztahy, uvedlo tiskové oddělení společnosti a poukázalo na rozhovor, který minulý měsíc poskytl CNN v Davosu, v němž řekl, že rozkol ohledně Grónska by měl dopad na pracovní místa, obchod a investice, stejně jako na bezpečnost. „Evropa je po samotných Spojených státech největším trhem amerického technologického sektoru. Vše závisí na důvěře. Důvěra vyžaduje dialog,“ řekl Smith.

Příliš mnoho a příliš málo

Američtí technologičtí giganti dominují evropské digitální infrastruktuře: Amazon, Microsoft a Google ovládají více než dvě třetiny trhu s cloudovými službami, považovanými za páteř internetu. Většina podniků a vlád používá americký software. Analýza technologické firmy Proton, zaměřené na ochranu soukromí, dospěla k závěru, že 74 procent veřejně obchodovaných evropských společností je závislých na technologických službách z USA. Nejvíce jsou na USA závislé země jako Irsko, Finsko nebo Švédsko.

Rozhodnutí některých zemí odklonit se od USA dnes není ovlivněno pouze obavami o Trumpův zdravý rozum. Jak připomíná agentura AP, opakované snahy Unie omezit technologické giganty pomocí obrovských antimonopolních pokut a rozsáhlých digitálních pravidel zatím příliš nepřispěly k omezení jejich dominantního postavení na trhu.

Dalším faktorem je miliardář Elon Musk. Úředníci se obávají spoléhat se na jeho satelitní internetový systém Starlink pro komunikaci na Ukrajině. Washington a Brusel se navíc už dlouhé roky, dávno před Trumpovým nástupem, přely o dohody o přenosu dat, tedy o to, kde jsou data uchovávána a zda k nim teoreticky mají americké firmy – a američtí úředníci nebo vyšetřovatelé – přístup.

Spor mezi dlouholetými spojenci vyvolalo v roce 2013 odhalení bývalého zaměstnance Národní bezpečnostní agentury Edwarda Snowdena o kyberšpehování ze strany USA. Americké úřady například napíchly telefon tehdejší kancléřce Angele Merkel a cílily i na evropské ambasády, včetně Itálie, Francie, nebo na Evropskou komisi. Aféra vyvolala obrovské pobouření Evropanů i přes to, že Snowden má problematický kredit – jeho „leak“ velmi pravděpodobně porušuje americké zákony a jeho autor se dnes skrývá v Rusku, kde získal i občanství.

Vzhledem k tomu, že on-line služby jsou nyní poskytovány hlavně v „cloud modelu“ – tedy s pomocí on-line úložišť a datových center –, se Evropané každopádně obávají, že jejich data jsou zranitelná a že by je Washington mohl znovu špehovat.

Někteří američtí poskytovatelé cloudových služeb reagovali zřízením takzvaných suverénních cloudů s datovými centry umístěnými v evropských zemích, která jsou ve vlastnictví evropských subjektů a k nimž mají přístup pouze zaměstnanci, již jsou obyvateli Evropské unie. Zatím to ale k uklidnění situace rozhodně nestačí a zemí, regionů nebo měst, které se v Evropě odklánějí od amerických služeb, je čím dál tím víc.

Německá spolková země Šlesvicko-Holštýnsko převedla 44 tisíc zaměstnaneckých e-mailových schránek úředníků z Microsoftu na e-mailový program, který funguje na základě otevřeného softwaru (nepatří tak pod jednu technologickou firmu, která by se dala vydírat). Přechod provedla také ze systému sdílení souborů Microsoft SharePoint na open source platformu Nextcloud.

A nyní zvažuje nahrazení operačního systému Windows systémem Linux a telefonů a videokonferencí open source systémy. „Chceme se osamostatnit od velkých technologických společností a zajistit si digitální suverenitu,“ uvedl v říjnovém prohlášení ministr pro digitalizaci Šlesvicka-Holštýnska Dirk Schrödter.

Francouzské město Lyon loni oznámilo, že nasazuje bezplatný kancelářský software, který nahradí Microsoft. Dánská vláda a města Kodaň a Århus zkoušejí open source software. „Nikdy se nesmíme stát tak závislými na tak malém počtu subjektů, že již nebudeme moci jednat svobodně,“ napsala loni na sociální síť LinkedIn tamní ministryně pro digitální technologie Caroline Stage Olsen. „Příliš mnoho veřejné digitální infrastruktury je v současné době svázáno s velmi malým počtem zahraničních dodavatelů.“

Rakouská armáda zase oznámila, že přešla na LibreOffice, softwarový balík, který je obdobou aplikací Word, Excel a PowerPoint z balíku Microsoft 365. The Document Foundation, nezisková organizace se sídlem v Německu, která stojí za LibreOffice, uvedla, že změna „odráží rostoucí poptávku po nezávislosti“. Armáda měla mimo jiné obavy z toho, že Microsoft přesouvá úložiště souborů do cloudu (standardní verze LibreOffice funguje „off-line“).

Podle Jarkka Levasmy, hlavního informačního ředitele finského ministerstva financí, je „většina dostupných možností“ realisticky proveditelná „ve střednědobém až dlouhodobém horizontu“. Helsinky nedávno posoudily možnost výpadku amerických technologií, aby se ujistily, že jsou připraveny, dodal manažer. Ačkoli se jedná o „velmi výjimečnou situaci“, dospělo Finsko k závěru, že efekt kolapsu by byl „rozsáhlý“ – včetně dopadu na samotnou americkou ekonomiku.

USA navěky

Hlavním problémem na cestě k silnějšímu osamostatnění paradoxně zůstává současná geopolitická situace a preference jednotlivých zemí. Evropa se musí hlavně bránit před Ruskem, a to i v kyberprostoru. Některé evropské země tak upozorňují, že v současnosti je zkrátka závislost na USA – i přes výše popsaná rizika – nutná. Lotyšsko dokonce přímo říká, že odklon od amerických technologií by byl aktem sebedestrukce.

„V Evropské unii je jen několik společností, které se mohou rovnat americkým firmám,“ připomíná realitu tamní ministr hospodářství Viktors Valainis. Americká pomoc je podle něj zásadní pro odražení ruské hybridní války a označil za „nesprávný“ přístup „některých evropských zemí a v jistém smyslu i komise, které se snaží konkurovat USA“.

„Naše hrozby pocházejí z Ruska a Běloruska,“ řekl Valainis v rozhovoru pro Politico. „USA dnes, zítra i pozítří budou jediným a prvním partnerem pro naši bezpečnost. Nejen pro Lotyšsko, ale pro celou Evropu.“ A podobně to vidí i sousední Estonsko, které je digitální jedničkou Evropy a pravidelně se potýká s ruskými kyberútoky. Lapidárně řečeno: země, které sázejí na Ameriku, považují hrozbu, že Rusové přestřihnou podmořské internetové kabely, za mnohem reálnější než Trumpem nařízené „vypnutí“ amerických technologií.