Zmizet z Gmailu, Zoomu i Airbnb. Opustit nejen Microsoft, ale i Visu a Amazon

Na profesní život ctihodných soudců a prokurátorů Mezinárodního trestního soudu v polovině srpna loňského roku padla noční můra. Právníci, kteří v nizozemském Haagu prošetřují – a snaží se trestat – genocidy nebo zločiny proti lidskosti po celém světě, se jednoho dne najednou sami stali terčem rozsáhlých sankcí. Americký prezident Donald Trump totiž v reakci na fakt, že soud vydal zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua kvůli podezření z porušování mezinárodního práva v Pásmu Gazy, znemožnil tamním jedenácti soudcům a žalobcům platit platebními kartami, dostat se do vlastního e-mailu nebo si cokoli objednat na internetu od amerických společností.

Krok, který zkouší soudce postavit na úroveň největších vyvrhelů světa, tehdy pohoršil mezinárodní společenství (coby další důkaz, jak hrubě americký prezident řeší politické spory a podkopává mezinárodní instituce). Dnes, o tři čtvrtě roku později, má praktickou dohru. Týká se běžných komunikačních technologií, které jsou z drtivé většiny americké. V obavě, že jeden mocný muž může mávnutím ruky komplikovat životy jednotlivců, nebo dokonce ohrožovat fungování celého státního aparátu, začaly Francie, Rakousko, Finsko nebo Německo hledat smysluplnou alternativu.

Krok k autocenzuře

To, že denně používáme americké technologie, víme a důsledky tohoto faktu si většinou nepřipouštíme. Francouzský soudce Mezinárodního trestního soudu Nicolas Guillou, který je jedním ze sankcionovaných, je 20. srpna 2025 pocítil zcela konkrétně. On a jeho rodina mají zakázán vstup na území USA, ale to podstatnější se děje doma, v Evropě. Guillou nemůže používat kreditní karty, protože trh ovládají Visa a Mastercard; tedy americké společnosti, jimž hrozí v USA postih, pokud prezidentský rozkaz neuposlechnou. A nejen jim – i evropské nebo kanadské banky soudcům vypovídají služby, protože se bojí, že by s nimi američtí partneři přestali obchodovat.