Jak najít nový domov pro pětadvacet bezprizorních krav

Zatáčka, která vede pod viadukt mezi obcemi Řevnice a Lety, pár metrů od Berounky a pár kilometrů na západ od Prahy, je už dlouhá leta zvláštní místo. Hlavně zásluhou Richarda Synka – k jehož domu přiléhá osmdesát metrů dlouhý a patnáct metrů široký neoplocený pás trávy a bahna, na kterém až do letošního ledna stály staré autobusy, hasičské vozy, auta, jejich vraky a spousta haraburdí. V prostoru mezi nimi - a mezi místní silnicí a mezinárodní železniční tratí - svůj život žilo stádo pětadvaceti krav a býků.

Je to plácek velký jako zahrada u vesnické vilky. Fakt, že sem Richard Synek natěsnal kromě sbírky motorových vozidel i stádo několikasetkilových tvorů, kteří hodně bučí a vyměšují, působil vztek a zoufalství sousedů, obavy o zdraví a bezpečí samotného dobytka a také občasný příjezd policie, a když byla potřeba těžší technika, i hasičů. Krávy a býci totiž často následovali zdravý zvířecí rozum, a když opustili svůj stísněný prostor, šli se pást na neoplocenou louku za dům, a přitom se občas motali po silnici a několikrát i nebezpečně blízko kolejí. A to se pak zastavila i trať Praha–Mnichov.

S tím vším je teď konec. Richard Synek na konci ledna o svou sbírku autobusů, a především o své krávy přišel v dražbě po exekuci, protože podstatná část pozemku, kde jeho stádo žilo, není jeho, a on jej tam nechal i bez nájemní smlouvy. „To víte, že je mi to líto. Tak především jsem okradený, a budu se soudit. Žalobu už jsem podal. Krav je mi hodně líto. Ale aspoň jsem rád, že jsou v dobrých rukou,“ říká Richard Synek. A má pravdu, protože kolem jeho svérázného stáda se roztočil příběh záchrany s dobrým koncem.

Zachránce nedochůdčat