Zavřete oči, mejdan začíná

Pod nálepkou protikrizových opatření poslanci plánují největší zadlužení Česka v novodobé historii.

Vypadá to, že poslanci už před předčasnými volbami nic důležitého nestihnou, ale opak je pravdou. Dosluhující zákonodárci totiž právě teď stojí před nejdůležitějším rozhodnutím své tříleté kariéry. V e-mailové schránce každého z nich přistály dvě desítky návrhů převážně z dílny ČSSD, jak řešit současnou krizi. Pod nálepkou „protikrizová opatření“ se ovšem skrývá pokus prosadit do rozpočtu nejrůznější předvolební dárky, které samozřejmě nebudou zadarmo. Jejich přijetí či odmítnutí rozhodne, zda se Česko definitivně vzdá myšlenky na rychlé přijetí eura a vymění ho za obrovské rozpočtové schodky a zadlužení, které nemá v novodobé historii země obdoby.

Faktor voleb
Před pádem vlády to vypadalo jasně. Nejen byznys, ale postupně i zdejší politici začali pomalu přijímat názor, že Česko by mělo přijmout euro už v roce 2013. Nyní se ale zdá, že je vše jinak.

„Začal jsem se na tento problém dívat jinak než před tři čtvrtě rokem,“ odpověděl minulou neděli v televizní debatě lídr opozice a zatím nejhlasitější zastánce jednotné evropské měny Jiří Paroubek na otázku, zda bude ČSSD prosazovat rychlé přistoupení k euru. Vzápětí vysvětlil důvody „velkého obratu“: přijetí eura Česko zavazuje ke spoutání rozpočtových schodků na tři procenta HDP a splnění těchto podmínek by budoucí vládu výrazně drželo na uzdě ohledně výdajů z eráru. To by prý vedlo k „seškrtání důchodů a sociálních výdajů“, což je podle lídra sociální demokracie v době finanční krize, která dopadá především na chudé, „nepřijatelné“.

Něco podobného jsme tu už jednou měli. S podobným argumentem – „ohledem na sociálně slabé“ – ČSSD společně s ODS úspěšně torpédovala euro tři měsíce před posledními parlamentními volbami v roce 2006. Tehdy poslanci napříč stranami prosadili změny, které zemi výrazně zadlužily (předvolební dárky v podobě dvojnásobného rodičovského příspěvku nebo vyšších sociálních dávek udělaly v rozpočtu šedesátimiliardovou „sekeru“), a tím pádem odsunuli přijetí eura, pro které dříve vláda sociálních demokratů stanovila termín rok 2009 či 2010, na neurčito.

Přesně to by se teď a v daleko větší míře mohlo opakovat. Hlavní problém přitom není odsunutí jednotné evropské měny, ale to, jakým způsobem se to děje: masivním zadlužením. „V parlamentu nyní leží v souvislosti s řešením dopadů krize řada návrhů, jejichž přijetí by znamenalo velké zvyšování rozpočtových schodků v dalších letech, a tím pádem i velké zadlužení země,“ říká místopředseda poslaneckého rozpočtového výboru Pavel Hrnčíř (ODS). „Podobně jako před volbami v roce 2006 bude tlak na jejich přijetí.“

Plánované vysoké zadlužení by se jistě dalo obhájit, kdyby šlo podobně jako v řadě evropských zemí o investice do modernizace a budoucí větší konkurenceschopnosti (například podpora vědy a výzkumu, reformy univerzit nebo penzí). Jenže většina poslaneckých návrhů jen roztáčí spirálu dalších povinných výdajů v podobě různých dávek (vyplacení třináctého důchodu, zvýšení přídavků na děti či nemocenské, zrušení zdravotních poplatků nebo zvýšení porodného). Ty jsou ale u nás (jak potvrzují MMF nebo Světová banka) již teď výrazně přebujelé a vedou lidi k pasivitě.

Celý text si přečtěte v Respektu č.18/09