V továrně světa

Zde se zrodila spousta našich věcí. Baterie mobilního telefonu, pouzdro a baterie kolegova iPhonu, laptop, možná i boty. To všechno bylo s velkou pravděpodobností vyrobeno právě v Šen-čenu.

Před třiceti lety se město na jihovýchodním pobřeží Číny stalo první speciální hospodářskou zónou, do níž chtěla komunistická vláda přilákat zahraniční kapitál. Podařilo se. Textilky, šičky bot nebo továrny na elektroniku proměnily rybářské městečko na periferii Hongkongu ve dvanáctimilionové velkoměsto. V Šen-čenu začal hospodářský vzestup zbídačené Číny. Pochází odtud i základní vzorec světové ekonomiky, podle něhož si bohatí Evropané a Američané kupují levné produkty čínských dělníků.

Kdybychom žili ve více spirituálně založeném světě, tak by se Šen-čen stal poutním místem globálních konzumentů. Klaněli by se třeba před branou obrovské továrny tchajwanského koncernu Foxconn, hlavního dodavatele firmy Apple. V její největší fabrice pracuje čtyři sta tisíc lidí. A nejen pracuje. Za zdmi továrního areálu přezdívaného „iPod City“ mají skoro celý svůj svět – byty v panelových ubytovnách, obchody s potravinami i pobočku banky. Dýchají, jedí, pijí a spí na pozemku své firmy. Poutníci by v Šen-čenu neminuli ani fabriku podniku BYD. Právě on skvěle ilustruje proměnu, kterou „továrna světa“ právě prochází.

Celou reportáž Tomáše Lindnera si můžete přečíst v dvojčísle Respektu 51/2010, které vyšlo v pondělí 20. 12. 2010.