Ukradený spánek

Ve tři hodiny ráno zazvoní budík, Josef Kupec zhltne snídani a ve čtyři už je v nedalekých Mariánských Lázních – jak říká – „na autobuse“. Horká káva a cigareta s ostatními šoféry a ještě za tmy se karosy rozjíždějí s prvními cestujícími do všech stran. Kupec té své neřekne jinak než stará Barča a teď v zimě v namrzlých zatáčkách Slavkovského lesa na ni nedá dopustit. V zasněžených kopcích se kromě osvědčeného stroje hodí i zkušenosti, kterých má dvaapadesátiletý muž opravdu požehnaně. Než začal v kraji protkaném minerálními prameny „jezdit vršky“, křižoval dvacet let Evropu a Rusko coby řidič kamionu. Dlouhé týdny za volantem ho naučily osamělému životu a také dovednosti, která je na silnici k nezaplacení – přemáhání spánku. „Dobrý šofér má něco jako šestý smysl,“ říká statný muž v kuchyni svého bytu. „Drží ho vzhůru.“

O to větší překvapení zažil pan Kupec zhruba před rokem a půl. Řidiče zvyklého bdít dlouhé hodiny monotónní jízdy náhle začala přepadat zcela neovladatelná únava. Nebyl schopen udržet oči otevřené při zcela banálních činnostech, usínal při jídle, při rozhovoru s přítelkyní i u televize. O víkendu prakticky nevstal z postele, a když si chtěl s kolegy autobusáky o pauze vypít kávu, usnul dřív, než se uvařila voda. „Jenom za jízdy mě něco drželo při vědomí, asi pocit zodpovědnosti,“ vzpomíná Kupec. „Ale jakmile jsem o přestávce vypnul motor, hned jsem spal. A vůbec nejhorší byly ty zvláštní noční děsy. Uprostřed noci mě náhle vzbudil pocit, jako by na mě sáhla smrt.“