Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Z nového čísla

Slzný plyn a klavír v Istanbulu

Mladí a vzdělaní Turci se vzbouřili proti svému premiérovi. Recep Tayyip Erdogan vyhrál troje volby za sebou a za jeho vlády zažilo Turecko ekonomický zázrak. Bitva o jeden městský park uprostřed Istanbulu však ukázala, že tento úspěch má své meze. Reportéři Respektu byli přímo v centru protestu, který možná promění Turecko ve svobodnější zemi.

Instanbul, červen 2013 • Autor: Milan Jaroš
Instanbul, červen 2013 • Autor: Milan Jaroš

Ve vzduchu je cítit slzný plyn. Chodci se občas zastaví, otřou si tvář a jdou dál. Štíhlá bruneta v letních šatech, úředník v bílé košili i puberťačky v legínách – všichni procházejí stejným tempem jako každý den. Dnes mají ale přes tváře nasazené bílé respirátory, pálí je nos i oči a v ruce si nesou helmy. Navzdory této výbavě všichni působí uvolněně, jako by se nic zvláštního nedělo. Slzející popeláři zametají ulice, prodavač na zemi nechává rozložené kožené peněženky a kabelky, obchodníci nabízejí roušky a lyžařské brýle na ochranu očí. 

Je to zvláštní pohled, vzhledem k tomu, že zhruba sto metrů odtud se policejní těžkooděnci od rána přetlačují s demonstranty o jedno z největších náměstí Evropy. Je úterní podvečer a v Istanbulu právě končí pracovní doba. Místní jdou přímo ze škol a kanceláří podpořit demonstranty, kteří okupují zelenou plochu ve středu náměstí Taksim.

V členitém, rozlehlém a málo přehledném parku stanují tisíce vesměs vzdělaných dvacátníků a třicátníků z istanbulské střední třídy, muži i ženy zhruba ve stejném počtu. Nemají zájem o souboj s policií. Z vyvýšeného okraje okupovaného parku celý den sledují, jak vodní děla stříkají na zhruba třicet militantů, kteří opětují palbu kameny a zápalnými lahvemi.

„Jsou to levicoví extremisté, kteří chystají protistátní akci,“ říkají vládní politici. „Jsou to policejní provokatéři, kteří mají nenásilné hnutí diskreditovat před televizními diváky,“ šíří se naopak mezi lidmi v parku. Policie odstraňuje barikády z lešení a vyhořelých aut, jež blokovaly všechny přístupové cesty k náměstí. Z budovy kulturního centra sundává transparenty, které zakryly celou fasádu: výzvu k odstoupení premiéra, plakáty fanoušků tří největších tureckých fotbalových klubů i velké plátno s nápisem „Neshýbejte se“. 

Už jedenáct let vyhrává volby a opojen úspěchem nebere nejmenší ohledy na názory poražené menšiny.

Turecko má za sebou necelé dva týdny protestů. Začaly jako happening několika desítek ekologů za záchranu jednoho oblíbeného městského parku, jenž měl padnout kvůli stavbě nákupního centra. Po brutálním zásahu policie vyšly v celé zemi do ulic stovky tisíc lidí, kteří mají společnou obavu: turecký premiér Recep Tayyip Erdogan se chová stále více autokraticky a netolerantně. Už jedenáct let suverénně vyhrává volby a opojen úspěchem nebere nejmenší ohledy na názory poražené menšiny, tedy sekulárních Turků, liberálů, levice, ekologů, feministek, nacionalistů a dalších částí velmi různorodé turecké společnosti.

Po naprosto nečekaném výbuchu frustrace v minulých dvou týdnech – protesty si vyžádaly pět mrtvých a přes pět tisíc raněných – se země na hranici Evropské unie a arabského světa ocitla před zásadním zlomem. Rozpráší rozzlobený a nervózní Erdogan stanové městečko a nasměruje Turecko k autokratickému režimu? Nebo pochopí volání mladých lidí a posune svou zemi blíže ke svobodné Evropě?

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].