Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Z nového čísla

Slzný plyn a klavír v Istanbulu

Mladí a vzdělaní Turci se vzbouřili proti svému premiérovi. Recep Tayyip Erdogan vyhrál troje volby za sebou a za jeho vlády zažilo Turecko ekonomický zázrak. Bitva o jeden městský park uprostřed Istanbulu však ukázala, že tento úspěch má své meze. Reportéři Respektu byli přímo v centru protestu, který možná promění Turecko ve svobodnější zemi.

Instanbul, červen 2013
Instanbul, červen 2013 • Autor: Milan Jaroš

Ve vzduchu je cítit slzný plyn. Chodci se občas zastaví, otřou si tvář a jdou dál. Štíhlá bruneta v letních šatech, úředník v bílé košili i puberťačky v legínách – všichni procházejí stejným tempem jako každý den. Dnes mají ale přes tváře nasazené bílé respirátory, pálí je nos i oči a v ruce si nesou helmy. Navzdory této výbavě všichni působí uvolněně, jako by se nic zvláštního nedělo. Slzející popeláři zametají ulice, prodavač na zemi nechává rozložené kožené peněženky a kabelky, obchodníci nabízejí roušky a lyžařské brýle na ochranu očí. 

01
01 • Autor: Milan Jaroš
02
Gezi park leží v Beyoğlu – moderní istanbulské čtvrti, která je známá nočními kluby, bary a mejdany. Protest tureckých dvacátníků a třicátníků, kteří Gezi park okupovali svými stany, do této čtvrti dobře zapadnul. Během našich prvních dní v Istanbulu připomínala karneval nebo hudební festival. Hudba z diskoték nám o víkendu duněla do hotelového pokoje až do brzkého rána. • Autor: Milan Jaroš
03
Humor a smích se staly jedním z nejúčinnějších nástrojů protestu. Jako když pár studentů růžově natřelo rypadlo, kterým stavbaři původně chtěli Gezi park planýrovat. Stanové městečko v parku bylo plné vtipů. „Sultán betonistánu Recep Erdogan,“ hlásal nápis u fotografie islamistického premiéra, který se tak rád inspiruje v megalomanské Dubaji. „Neruš nás, Tayyipe,“ bylo fixem napsáno na spoustě stanech. • Autor: Milan Jaroš
04
Protesty spojily zdánlivě nespojitelné: i chuligány všech tří istanbulských fotbalových klubů. Na fotografii je průvod fandů Fenerbahce Istanbul, paradoxně oblíbeného týmu premiéra Erdogana. A nesjednotili se jen chuligáni… • Autor: Milan Jaroš
05
V Gezi parku sešly i jinak rozhádané politické skupiny, které spojuje pouze odpor proti současné vládě. Transparent na snímku patří skalním nacionalistům, kteří studenty iritovali svým skandováním „Jsme vojáci Mustafy Kemala Atatürka!“. Vzdávali tak hold své modle, zakladateli moderního sekulárního Turecka. Nacionalisté u jednoho ze svých stanů zobrazili fotografii „civilizovaného“ Atatürka s příborem v ruce a dali ji do kontrastu s fotkou „barbara“ Erdogana, kterak okusuje kuřecí stehýnko. Právě takové shlížení staré elity na konzervativní venkovské Turky vede k obrovské popularitě Erdogana. • Autor: Milan Jaroš
06
Na snímku Atatürkova socha na náměstí Taksím, které Gezi park obklopuje. Rozlohou je to jedno z největších náměstí Evropy – a stejně jako členitý nepřehledný park se těžko popisuje. Stojí kolem něj několik čtyř- a pětihvězdičkových hotelů, opuštěné kulturní centrum a sedmi- osmipatrové obytné domy. Turisté si v této nesourodé směsi rozhodně moc pěkných fotografií neudělají. • Autor: Milan Jaroš
07
Park trochu připomínal kampus jakékoli západní univerzity. Většinu demonstrantů tvořili mladí vzdělaní kosmopolitní Turci. Obvykle hovořili dobře anglicky a velmi často za sebou měli studijní nebo pracovní pobyt v Evropě či Americe. To je vlastně dobrá výzva, aby teď Evropa Turecko neizolovala, ale naopak prohloubila vzájemné studentské a kulturní výměny. • Autor: Milan Jaroš
08
Aktivisté trhají papírový obal kolem rekonstruované budovy někdejšího kina Salon. I nejstarší istanbulský biograf přestavuje město na obchodní dům. Filmaře, kteří proti tomu protestovali, policie rozehnala slzným plynem. Koncem května v Gezi parku zasáhla stejně tvrdě proti ekologům a mladým Turkům konečně došla trpělivost. • Autor: Milan Jaroš
09
Následující čtyři fotografie dokreslují festivalovou atmosféru protestů. V parku si demonstranti nabízeli čerstvé jahody a nosili sladkosti od maminek a babiček. Skupiny dobrovolníků neustále zametaly cestičky a sbíraly odpadky. Večer se na velkém plátně promítaly filmy a seriály, v okolí parku bylo možné na vlnách 101,9 naladit improvizované Gezi radio. U jednoho stanu byly vystavené titulní strany pěti oficiálně nezávislých novin: všechny měly tentýž titulek. Jedna dívka si před stanem četla knihu Utopia od Thomase Moora. • Autor: Milan Jaroš
10
Protesty podporovali i mladí cizinci, kteří žijí v Istanbulu. Česká studentka svým protestujícím kamarádům nosila bublaninu. „Solidarity from Norway,“ hlásal velký růžový nápis na okraji parku. V několika stanech přespávali západoevropští studenti z výměnného programu Erasmus. • Autor: Milan Jaroš
11
V parku se také občas meditovalo, vznikl tu kroužek jógy. • Autor: Milan Jaroš
12
Mladí lidé nevěřili, že proti nim policie tvrdě zasáhne. Mysleli si, že premiérovi ukázali limity jeho moci. • Autor: Milan Jaroš
13
V úterý 11. června se ale nálada prudce obrátila: brzy ráno policie nečekaně zasáhla. Záminkou policejní akce bylo odklizení vlajek a transparentů z výše zobrazené sochy Atatürka a z budov kolem náměstí. Pracovníci luxusních hotelů už měli připravené plynové masky. • Autor: Milan Jaroš
14
Mnoho demonstrantů také. • Autor: Milan Jaroš
15
Ti ostatní si narychlo v okolních ulicích kupovali bílé respirátory, které ve vzduchu zamořeném slzným plynem prodávali podnikaví obchodníci. • Autor: Milan Jaroš
16
Ranní a dopolední bitvě policie s demonstranty mnoho Turků nerozumělo. Jen pár desítek demonstrantů se totiž chtělo s policií prát – ostatní se stáhli do Gezi parku, který měl podle slov guvernéra Istanbulu zůstat stranou zásahu. Policie se dlouhé hodiny přetahovala s touto malou skupinkou radikálů a televizní stanice souboj vysílala v přímém přenosu. Mezi demonstranty v parku se šířily zvěsti, že jde jen o divadlo, které má nenásilné protesty v očích televizních diváků zdiskreditovat. • Autor: Milan Jaroš
17
Do parku občas dopadla nábojnice se slzným plynem a zranila ty, kteří dostali přímý zásah. • Autor: Milan Jaroš
18
Všude po parku byly rozestavěné lahve s mlékem, které pomohlo ukončit pálení a slzení očí. • Autor: Milan Jaroš
19
Lidé se báli, že policie v ten den zaútočí i na ně. Těsně před setměním se park skutečně ponořil do oblaku slzného plynu – to když policie rozehnala davy demonstrantů, kteří přicházeli na náměstí po skončení pracovní doby. Spousta „okupantů parku“ v ten večer omdlela, ale policie nakonec vnikla jen na kraj. • Autor: Milan Jaroš
20
Následoval den nejistoty a strachu z výhružek premiéra, který protesty označil za spiknutí finanční lobby, zahraničních médií a nepřátelské opozice. • Autor: Milan Jaroš
21
U vchodů do parku vyrostly pevnější bariéry z vyhořelých aut, které hlídali fotbaloví rowdies nebo zkušení levicoví bojovníci. • Autor: Milan Jaroš
22
A uvnitř parku znovu začal karneval…  • Autor: Milan Jaroš
23
Na Taksímu a v okolních ulicích však úklidové služby během jediného dne přetřely prakticky všechny kresby a nápisy, které zesměšňovaly Recepa Erdogana a volaly po větších svobodách. O dva dny později premiér vydá příkaz a policie okupaci Gezi parku ukončí. Možná se cítí jako vítěz, ale svým chováním v minulých třech týdnech ještě více rozdělil tureckou společnost a poškodil i poměrně dobrou pověst své vlády ve světě. Německo například ve čtvrtek zablokovalo začátek nového kola jednání o vstupu Turecka do Evropské unie. • Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Je to zvláštní pohled, vzhledem k tomu, že zhruba sto metrů odtud se policejní těžkooděnci od rána přetlačují s demonstranty o jedno z největších náměstí Evropy. Je úterní podvečer a v Istanbulu právě končí pracovní doba. Místní jdou přímo ze škol a kanceláří podpořit demonstranty, kteří okupují zelenou plochu ve středu náměstí Taksim.

01
01 • Autor: Milan Jaroš
02
02 • Autor: Milan Jaroš
03
03 • Autor: Milan Jaroš
04
04 • Autor: Milan Jaroš
05
05 • Autor: Milan Jaroš
06
06 • Autor: Milan Jaroš
07
07 • Autor: Milan Jaroš
08
08 • Autor: Milan Jaroš
09
09 • Autor: Milan Jaroš
10
10 • Autor: Milan Jaroš
11
11 • Autor: Milan Jaroš
12
12 • Autor: Milan Jaroš
13
13 • Autor: Milan Jaroš
14
14 • Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

V členitém, rozlehlém a málo přehledném parku stanují tisíce vesměs vzdělaných dvacátníků a třicátníků z istanbulské střední třídy, muži i ženy zhruba ve stejném počtu. Nemají zájem o souboj s policií. Z vyvýšeného okraje okupovaného parku celý den sledují, jak vodní děla stříkají na zhruba třicet militantů, kteří opětují palbu kameny a zápalnými lahvemi.


„Jsou to levicoví extremisté, kteří chystají protistátní akci,“ říkají vládní politici. „Jsou to policejní provokatéři, kteří mají nenásilné hnutí diskreditovat před televizními diváky,“ šíří se naopak mezi lidmi v parku. Policie odstraňuje barikády z lešení a vyhořelých aut, jež blokovaly všechny přístupové cesty k náměstí. Z budovy kulturního centra sundává transparenty, které zakryly celou fasádu: výzvu k odstoupení premiéra, plakáty fanoušků tří největších tureckých fotbalových klubů i velké plátno s nápisem „Neshýbejte se“. 

Už jedenáct let vyhrává volby a opojen úspěchem nebere nejmenší ohledy na názory poražené menšiny.

Tweetni to

Turecko má za sebou necelé dva týdny protestů. Začaly jako happening několika desítek ekologů za záchranu jednoho oblíbeného městského parku, jenž měl padnout kvůli stavbě nákupního centra. Po brutálním zásahu policie vyšly v celé zemi do ulic stovky tisíc lidí, kteří mají společnou obavu: turecký premiér Recep Tayyip Erdogan se chová stále více autokraticky a netolerantně. Už jedenáct let suverénně vyhrává volby a opojen úspěchem nebere nejmenší ohledy na názory poražené menšiny, tedy sekulárních Turků, liberálů, levice, ekologů, feministek, nacionalistů a dalších částí velmi různorodé turecké společnosti.

01
01 • Autor: Milan Jaroš
02
02 • Autor: Milan Jaroš
03
03 • Autor: Milan Jaroš
04
04 • Autor: Milan Jaroš
05
05 • Autor: Milan Jaroš
06
06 • Autor: Milan Jaroš
07
07 • Autor: Milan Jaroš
08
08 • Autor: Milan Jaroš
09
09 • Autor: Milan Jaroš
10
10 • Autor: Milan Jaroš
11
11 • Autor: Milan Jaroš
12
12 • Autor: Milan Jaroš
13
13 • Autor: Milan Jaroš
14
14 • Autor: Milan Jaroš
15
15 • Autor: Milan Jaroš
16
16 • Autor: Milan Jaroš
17
17 • Autor: Milan Jaroš
18
18 • Autor: Milan Jaroš
19
19 • Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Po naprosto nečekaném výbuchu frustrace v minulých dvou týdnech – protesty si vyžádaly pět mrtvých a přes pět tisíc raněných – se země na hranici Evropské unie a arabského světa ocitla před zásadním zlomem. Rozpráší rozzlobený a nervózní Erdogan stanové městečko a nasměruje Turecko k autokratickému režimu? Nebo pochopí volání mladých lidí a posune svou zemi blíže ke svobodné Evropě?

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte