0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Z nového čísla31. 7. 20104 minuty

Škoda vyhodit

O tom, jak lidé v Německu nakupují zadarmo a jak je možné být nezávislý na výdělečné práci

Majka Doms
Pomoci si navzájem a ještě se přitom pobavit. (Obchod s dárky v Drážďanech) / Foto Majka Doms • Autor: Majka Doms

Když se někde otevírá obchod, jeho majitel si obyčejně přeje, aby zde lidé utráceli co nejvíc. Těžko si představit, že existují obchody přesvědčující naopak své zákazníky, aby pokud možno neutráceli vůbec nic. Ale je to tak. Německé „obchody s dary“ tvoří síť míst, kde se dá získat zboží zcela bez peněz a jen na základě zcela volné směny. Poznala jsem dva z nich.
Odpoledne jsem doma vyřadila hračky a přinesla je sem, do malého, second hand připomínajícího krámu v drážďanském Novém Městě. Hned za dveřmi se mě ujímá holčička s motýlími křídly na zádech: ukazuje mi, kam patří dětské knížky, a pomůže mi dát je do té správné police vedle hraček. Hned si z nich také jednu vezme a jde ji prostudovat ke stolu pod velkým oknem. Její matka Nicol, útlá žena s hnědýma očima, otevírá obchůdek s těžko přeložitelným jménem Umsonstladen (něco jako Obchod s dary) zhruba jednou za týden. Práce kroužku dobrovolných správců tohoto obchodu se účastní už téměř rok. I jí tento projekt pomohl: Nicol tady našla skoro celé vybavení domácnosti a to – jak spokojeně dodává – jí umožnilo přikoupit si jinde tu a tam nějakou neobvyklejší a dražší věc.

Po mně přichází holohlavý muž s igelitkou v ruce. Nabízí staré romány – jenže jsou psány švabachem a Nicol je odmítá. Nikdo by je nechtěl a pracovníci obchodu by je po čase museli vyhodit. To je jeden z úkolů správce: dávat pozor, aby se obchod nenaplnil nepotřebnými a nepoužitelnými krámy. Proto tu občas dělají „inventuru“ a návštěvníkům se zkušeností z jiných míst tak připadá drážďanský Umsonstladen jako nejlépe uspořádaný prostor svého druhu.

Reklama

Když pán vyřídí svou nabídku, začne se rozhlížet, jestli naopak nenajde něco pro sebe. Chodí sem pravidelně už rok, kdy si obchodu poprvé všiml při nedělní rodinné zmrzlině na zahrádce sousední kavárny. Hlavně si váží nabídky knih. Někdy sem bere celou rodinu. Ale děti jsou ještě moc malé, aby správně rozuměly té výhodě – nic neplatit, dodává s úsměvem
„Ano, často se stává, že děti si tu vyberou hračku a zahodí ji nebo ztratí, hned jak vyjdou před dům,“ říká Reni, která mezitím ve službě vystřídala Nicol. Padesátiletá žena s dlouhými červenými vlasy se v Obchodě s dary angažuje od jeho vzniku počátkem roku 2003. Vůbec to ale nevnímá jako práci – spíš se prý při tom s ostatními velkolepě baví. I během rozhovoru je stále v pohybu – ukládá věci, sem tam něco vyhodí či urovná. „Setkání s tímhle projektem nijak nezměnilo můj život,“ říká Reni. „Odjakživa jsem měla takový přístup k věcem. Nerada je vyhazuju, vždycky se napřed pokouším je nějak spravit a dál používat, i když mám dost peněz na to koupit si nové.“

Vnímavost pro vlastní potřebu
Hamburské sdružení Arbeitskreis Lokale Ökonomie (Pracovní kroužek pro místní ekonomiku) vzniklo v roce 1999 a od počátku se snaží řešit handicapy, se kterými se potýká nezaměstnaný člověk. Anebo člověk, který se vědomě rozhodne omezit svou závislost na výdělečné činnosti. Tendence snižovat platy je totiž dnes v Německu citelná. Lidé si ve snaze udržet životní úroveň přibírají ke své regulérní práci ještě brigádu, a ti bez stálého zaměstnání brigádničí i ve více než dvou přechodných zaměstnáních, takže už jim nezbývá žádný volný čas. Takovým chce hamburský spolek nabídnout únik z bludného kruhu a tamní „obchod s dary“ poskytuje zákazníkům zdarma i nábytek a opravnu kol, organizuje výměnné služby a vzdělávací kurzy. Pro někoho, kdo nemá moc peněz, jsou to všechno docela důležité věci.

Celý článek najdete v Respektu 31/2010


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].