Pes a jeho člověk
V přírodě neexistují jiné dva druhy, které by žily v tak těsném vztahu jako člověk a pes. V České republice žijí téměř dva miliony psů na čtyři miliony domácností a v celém světě se počty psů odhadují na 600 milionů. Je přitom zřejmé, že společný život dnes především ve městech naráží na své meze.
Tu noc nepršelo ani nefoukal vítr. Juraj Lukáč si ustlal na stejném místě jako obvykle pod mohutným bukem, zpod kterého měl výhled na okolní hřebeny Čergova. Celý den se svým psem Skúkamem procházel kopce východního Slovenska s nadějí, že zahlédnou vlky nebo najdou jejich stopy. Teď si unaveně zapřel nohy o mladou jedli a díval se na hvězdy probleskující skrze listnatou korunu. Je tomu už víc než dvacet let, kdy zanechal výzkumu robotických systémů a namísto toho tráví čas v horách a divočině. Krátce po revoluci s přáteli založili Lesoochranářské sdružení VLK a vyzvali lidi z celé Evropy, aby si koupili jeden ze stromů v oblasti poblíž Prešova. S pomocí vybraných peněz pak založili první soukromou rezervaci na kontinentě. Nazvali ji – jak jinak než – Vlčí. Jejich cílem je zachování divočiny, do níž přirozeně patří šelmy, jako jsou vlk a medvěd.
Když Juraj Lukáč po chvíli usnul, začalo ho něco rýpat do tváře. Byl to Skúkam, který mu naznačoval, že chce pustit z vodítka. Juraj mu vyhověl, pes ale popoběhl jen pár metrů a zase si lehl. Bylo to podivné, protože vždycky spali pohromadě. I doma, v malé obci Osadná u Polonin, kam se Juraj přestěhoval z města, aby to měl blíž do hor. Poslechl proto Skúkamovu výzvu a přesunul se za ním. Všiml si sice, že se mezitím zatáhlo a zvedl se vítr, ale jen se zachumlal hlouběji do spacáku. Když se však ráno probudil, nevěřícně zíral na svah před sebou. Mohutný buk, pod kterým si včera původně ustlal, ležel vyvrácený z kořenů. Spadl během vichřice přesně na místo, odkud ho Skúkam odvedl, a jedna z větví dokonce propíchla víčko ešusu, které tam zapomněl.
Od té noci již utekly dva roky a Skúkamovo místo zaujal jeho syn Fliačik. Juraj Lukáč ale na podivnou událost nezapomněl. „Mnohokrát jsem přemýšlel, jak to mohl vědět. Každá teorie, která by vysvětlila jeho tušení, ale nakonec skončila prostým poděkováním mému nejlepšímu příteli.“
Skúkam byl československý vlčák – z poloviny karpatský vlk a z poloviny německý ovčák. Ozvala se v něm zvláštní intuice, podvědomý strach z blížícího se nebezpečí, kterou vlci během domestikace ztratili? O tom Juraj Lukáč nechce spekulovat. Srovnávání vlka a psa podle něj člověka přivedlo ke spoustě omylů, které mu brání psy dobře pochopit a navázat s nimi dobrý vztah. Navíc – donedávna jsme se zásadně mýlili i v jejich divokých příbuzných.
Tento předpoklad potvrzuje britský zoolog a etolog John Bradshaw z Antrozoologického institutu Bristolské univerzity, který se už víc než třicet let zabývá chováním a tréninkem psů. „Věříme, že kdesi pod kůží každého psa dřímá divoký a nebezpečný vlk, zatímco ve vlkovi bychom přátelského psa nikdy nehledali,“ píše ve své loňské knize Dog Sense. How the New Science of Behaviour Can Make You a Better Friend to Your Pet (Psí smysl. Jak vás nová věda o psím chování učiní lepším přítelem vašeho mazlíčka).
Pokud tedy chceme psům správně porozumět, musíme nejprve napravit naše mínění o vlcích.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].