Parlament na prodej
Nepřehledná Poslanecká sněmovna, v níž nikdo neví, kdo má většinu, se stala rájem lobbistů
Hlas na druhém konci sluchátka zní mírně podrážděně. „Co jste to napsali za nesmysl?“ ozývá se v telefonu. „Vždyť nic takového neprošlo!“ V tu chvíli leží volajícímu na stole čerstvé vydání Respektu a v něm krátký článek, že poslanci i přes odpor vlády přijali zákon, který tu umožní snazší vyvlastňování soukromého majetku. Na „drátě“ je spolupracovník premiéra Jana Fischera, který má ve vládě mimo jiné za úkol hlídat, které zákony a v jaké podobě prošly v parlamentu. Po chvíli hovoru se ukazuje, že problém není na straně novinářů, ale stojí za ním úplně neznámá poslankyně ČSSD Zdenka Dopitová.
Tato olomoucká poslankyně vystoupila za svůj dosavadní mandát v českém sněmu jen dvakrát. Zatímco v prvním případě oznámila kolegům, že špatně zmáčkla hlasovací knoflík, podruhé už se nemýlila a zamířila správně: do zcela nesouvisejícího zákona o urychlení stavby silnice R 35 prosadila obecnou formulaci, která umožňuje rychlejší vyvlastňování (ze současných devíti měsíců na jeden). Po uplynutí této lhůty navíc padne na pozemek tzv. věcné břemeno a jeho majiteli prakticky znemožní jakkoli s ním nakládat, naopak stavitelům otevře cestu k práci.
Vzhledem k tomu, že jde o „revoluční“ změnu, která výrazně osekává právo uhájit soukromý majetek před nájezdem betonové lobby, by si věc jistě zasloužila otevřenou společenskou i parlamentní diskusi. Jenže právě k tomu nedošlo. Poslankyně Dopitová návrh „načetla“ pár minut před klíčovým hlasováním formou tzv. pozměňujícího návrhu (tuto praxi v minulosti označil Ústavní soud za protiústavní kvůli její nepřehlednosti a nebezpečí manipulace se zákony). Že návrh skutečně prosadila, veřejnost zaregistrovala až díky výše zmíněnému článku.
„Fakt to prosadila,“ říká o pár hodin později po prozkoumání bludiště několika stovek hlasování, pozměňovacích návrhů a procedurálních změn v úvodu citovaný úředník. „V Poslanecké sněmovně je teď prostě hodně nepřehledná situace, kdy je dost těžké zorientovat se v tom, co prošlo a co ne a co přesně to znamená.“
Celý článek najdete v Respektu 44/09.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
Pitva jednoho přátelství: Učíme ženy, aby se porovnávaly a předháněly
