Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Z nového čísla

Klub stoletých

Chcete vědět, zda se dožijete stovky či ještě požehnanějšího věku? Možná vám to brzy prozradí genetický test. Zajímavý výzkum amerických vědců naznačuje, že lidé nad 90 let vděčí za dlouhé a zdravé stáří hlavně svým genům, nikoli například zdravému životnímu stylu.

A vy se na van Gogha nepamatujete? (Jeanne Calmentová) / Foto Profimedia.cz • Autor: Profimedia.cz
A vy se na van Gogha nepamatujete? (Jeanne Calmentová) / Foto Profimedia.cz • Autor: Profimedia.cz

Celý život strávila ve francouzském městě Arles. Ve třinácti letech se tu setkala s Vincentem van Goghem. Když jí bylo 117, přestala kouřit a ke svým 121. narozeninám namluvila CD, na němž její hlas podbarvuje rap a hip hop. Pochovala dceru i vnuka. Francouzka Jeanne Calmentová zemřela v roce 1997 ve věku 122 let a dodnes neznáme nikoho, kdo by se prokazatelně dožil vyššího věku.

Není pochyb o tom, že tajemství dlouhověkosti spočívá do značné míry v genech. Nové poznatky, které nedávno publikovali vědci z Bostonské univerzity, však stavějí celou věc do překvapivého světla; tak překvapivého, že podle některých odborníků to kolegům prostě nemohlo vyjít správně.

Vedoucí týmu, který výzkum uskutečnil, matematička a specialistka na biostatistiku Paola Sebastianiová tvrdí, že našla způsob, jak s pravděpodobností 77 procent rozpoznat, zda vzorek DNA, který právě studuje, náleží sto- a víceletému seniorovi, nebo běžnému člověku z ulice. Každý z nás si tak brzy bude moci nechat zjistit, zda má genetické předpoklady pro to, aby se dočkal požehnaného věku. Není to však jediný výsledek studie, která vzbudila velké spory a zatím čeká na potvrzení.

Jak žít do devadesátky
Paola Sebastianiová a její spolupracovníci analyzovali dědičnou informaci zhruba tisícovky minimálně stoletých seniorů a porovnali ji s DNA obdobného počtu obyčejných lidí. Nalezli asi 150 bází, „písmen“ dědičné abecedy, jimiž se století mohou lišit od běžné populace.

Sto padesát odlišností je přitom překvapivě malý počet. Představa, že mezi třemi miliardami „písmen“ dědičné informace člověka je pouhých 150 odchylek, jež mohou být klíčem k dlouhému životu, je velmi zajímavá. Tyto odchylky jsou sice rozprostřeny po celé dědičné informaci a najdeme je zhruba ve 30 až 70 genech, což není zase tak malý počet; souhra několika desítek genů může být stále velmi komplikovaná, představuje nicméně konkrétní problém, který může farmaceutický výzkum začít rozplétat, aby lépe pochopil mechanismy stárnutí a snad i objevil nové léky, jež mohou stárnutí zpomalit či oddálit příchod nemocí souvisejících s věkem.

Mimořádně dlouhý život totiž s sebou zpravidla nese i pevné zdraví do vysokého věku. „Řada lidí by se mohla ptát: kdo by měl chuť dožít se stovky? Myslí si, že století musejí mít každou myslitelnou chorobu na světě, v každém případě Alzheimerovu, a smrt jim klepe na dveře,“ říká další vůdčí postava výzkumného týmu, bostonský profesor medicíny Thomas Perls, a připomíná, že naprostá většina stoletých se v průměru až do 93 let těší relativně dobrému zdraví. U těch, kteří se dožijí 110 let, pak přicházejí závažné nemoci ještě později. Ostatně zmíněná Jeanne Calmentová se v 85 letech začala věnovat šermu a jako stoletá ještě stále jezdila na kole.

Až dosud se vědci domnívali, že lidé dožívající se extrémně vysokého věku nemají v genech mutace, které zvyšují riziko onemocnění Alzheimerovou chorobou, některými druhy rakoviny, cukrovkou a dalšími nemocemi souvisejícími s věkem. Jenže tým Paoly Sebastianiové, badatelky italského původu žijící v Bostonu, nic takového nezaznamenal. Sto- a víceletí měli v genech zhruba stejný počet nebezpečných mutací jako kdokoli jiný. Zdá se tedy, že dlouhověkost nezpůsobuje absence „genů nemoci“, ale naopak přítomnost dosud neznámých ochranných prvků v DNA, které svému majiteli propůjčují klíč k dlouhému a spokojenému stáří.

Celý článek najdete v Respektu 29/2010

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].