Z nového čísla•10. 4. 2010•3 minuty
Ďábelský celibát
Má povinná sexuální abstinence kněží ještě nějaký smysl? Aféra kolem zneužívání dětí, ale i každodenní trápení duchovních přinejmenším ukazuje na léta přehlížený problém: církev se tváří, jako by se jí pohlavní pud vůbec netýkal.
Na chvíli, kdy u jeho dveří před čtyřmi lety nečekaně zazvonil zvonek, Karel ještě dlouho nezapomene. Tou dobou měl za sebou téměř dvacet let kněžské služby věnované hlavně práci s dětmi a mládeží. Poslání katolického duchovního ho prý těšilo a naplňovalo, věnoval mu veškerý volný čas. Ostatně do semináře se tenhle vášnivý sportovec a dálkový běžec přihlásil hned po vojně – okouzlený katolickým prostředím svého dětství a příkladem farářů, které znal, si lepší životní dráhu nedovedl představit.
Nikdy nelitoval, ale po pár letech se v jeho životě ozvala síla, s níž nepočítal – sexualita.
„Člověka na ni nikdo nepřipraví, nikdo ho neučí, jak s ní má jako kněz žít,“ vzpomíná dnes s trochou hořkosti v hlase čtyřicátník, jehož pravé jméno a farnost, kde v současnosti působí, na jeho přání neprozradíme. „Během studií se dozví jen to, co nesmí dělat. Naivně si myslí, že se dá sexuality zbavit, ale to je nesmysl.“
Příležitostnou masturbaci, kterou uvolňoval přebytek nutkavého pudu, vnímal Karel jako selhání a prohřešek proti věčným slibům. Dlouho však zůstalo jen u ní. „Koupit si pornografický časopis nebo navštívit takové kino, to bych nikdy neudělal,“ kroutí hlavou kněz, „jenže všechno se změnilo s nástupem internetu.“ Díky svému technickému založení měl Karel velmi brzy slušné webové připojení a v bezpečí vlastního počítače, k němuž nikdo jiný neměl přístup, se letitému sexuálnímu abstinentovi náhle otevřel nedozírný oceán uspokojení. Během plavby ho ovšem brzy začaly lákat návštěvy ostrovů, které společnost z dobrých důvodů zapovídá. Karel není čistý pedofil, ale jak ukázala pozdější vyšetření, jeho libido nectí legální věkovou hranici a děti jej přitahují stejně jako dospělé ženy. Stahoval si tedy dětskou pornografii spolu s tou běžnou.
„Samozřejmě jsem měl pocity viny, že dělám něco špatného,“ vypráví lehce rozechvělým hlasem muž, „ale byla to moje soukromá věc a pornografie mi zároveň pomáhala. Ulevit si od stresu, zklidnit se, uniknout na chvilku z náročné reality.“ Monitor počítače se na téměř deset let stal jeho sexuálním partnerem a Karel měl pocit, že tenhle způsob zvládání tělesných pudů je pro jeho kněžskou cestu přijatelným kompromisem. A pak jednoho odpoledne na sklonku jara roku 2006 zazvonil domovní zvonek. Za dveřmi stáli dva muži z kriminálky.
Celý článek najdete v Respektu 15/2010.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
