Nestydět se za svoje city, svoje emoce, připustit si, že k životu patří radost i smutek. To je emo.
Nestydět se za svoje city, svoje emoce, připustit si, že k životu patří radost i smutek. To je emo. • Autor: Radek Trnka

Kristinu nepřehlédnete. Na první pohled upoutá její výrazný účes, kterému Kristina věnuje každý den skoro hodinu: černě obarvené dlouhé vlasy s tmavě modrými pramínky, patka padající do očí, symbolicky vyjadřující odtažitý postoj k většinové společnosti, výrazné černo-modré líčení kolem očí, dva piercingy v blízkosti rtů. Sedmnáctiletá středoškolačka byla jednou ze třicítky oslovených mladých lidí, hlásících se k subkultuře emo, kterých jsme se ptali, co pro ně jejich styl znamená, jak žijí, jak se liší od svých spolužáků a co si myslí, že budou dělat za dvacet let. Narazili jsme na lidi kreativní, zejména hudebně a výtvarně, poměrně sečtělé a schopné se zorientovat v současném světě a autenticky jej prožívat, přičemž posledně jmenované ale nemusí být zrovna záviděníhodné. Emaři nám nabídli také netradiční pohled na „naši“ většinovou společnost.

Emo se v České republice týká odhadem dvou až tří tisíc mladých lidí, ale pokud se zaměříme na globální internetovou fanouškovskou komunitu emaři oblíbených kapel, dostáváme se k číslům v desítkách milionů.

Celý článek o subkultuře emo si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vychází v pondělí 21. 3. 2011.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte