Co chtějí Ujguři

Ujgursko zabírá šestinu Číny, etnicky a kulturně však patří k islámským zemím střední Asie. Tato spřízněnost má ale jiné rozměry, než na jaké je našinec z těsné Evropy zvyklý. Například když se jede do Ujgurska ze sousedního Kyrgyzstánu, musí se člověk připravit na den a noc trvající cestu starým autobusem po prašné cestě uprostřed pouště a hor. Linka končí ve městě Kašgar, kdysi jedné z perel legendární hedvábné stezky, dnes ovšem symbolu proměny Made in China.

Ulicím na nově vystavěných předměstích dominují Číňané, jejich obchody a „výzdoba“ v podobě umělých, křiklavě barevných stromů. Nejlépe je ovšem čínský vliv vidět v historickém centru Kašgaru, donedávna doméně muslimů. Z unikátního, ovšem beznadějně zchátralého centra jsou původní obyvatelé vystěhováváni pryč. Buldozery chatrné cihlové domy plošně srovnávají se zemí, aby uvolnily místo pro nová odchodní střediska ze skla a betonu.

Masivní, čínskou vládou podporované přistěhovalectví z východu Číny znamená, že podíl čínských Chanů (většinového čínského etnika) dosáhl podle cenzu z roku 2000 čtyřiceti procent, oproti šesti procentům v roce 1949. Čínští Chanové ovládají provincii nejen politicky, ale i ekonomicky. Vláda je oproti ujgurské konkurenci zvýhodňuje dotacemi určenými na osídlení západu země. Dále pak systematickým vyháněním Ujgurů odevšad, kde čínskému byznysu překážejí. Může jít o naleziště ropy a plynu nebo třeba stavbu hotelů pro turisty. Znalci upozorňují, že Chanové dnes v Ujgursku ovládají tři nejdůležitější hospodářská odvětví – těžařství, zemědělství a stavebnictví. Ujguři naproti tomu vykazují mnohem vyšší nezaměstnanost.

Kdo má nějaké povědomí o tragické situaci Tibeťanů, je na dobré cestě porozumět i potížím Ujgurů. Jejich mešity se sice nestaly terčem tak brutální likvidace jako buddhistické chrámy Tibeťanů, výčet represí proti nim však zcela zapadá do čínských reálií posledních šedesáti let. Amnesty International hlásí zavírání každého, kdo veřejně projeví touhu po nezávislosti Ujgurska. Hnutí za nezávislost – ať již v ilegalitě nebo z exilu – se samozřejmě opírá o muslimskou identitu Ujgurů, takže čínská vláda využila 11. září 2001 a separatisty spojuje s al-Káidou.
Pro tuto linku ale zatím nejsou přesvědčivé indicie. Někteří Ujguři sice podstoupili teroristický výcvik v Afghánistánu a skončili na Guantánamu, na terorismus citlivá americká vláda z toho ale ujgurskou opozici neviní. Jako další důkaz ujgurského „terorismu“ Číňané používají sérii loňských výbuchů v čase konání olympijských her. Výbuchy podomácku vyrobených náloží ale směřovaly proti čínským vojákům v Ujgursku a odehrály se v hodinách (třeba pozdě v noci nebo časně ráno), které neodpovídají představě útoku na civilisty.

Celý článek čtěte v Respektu 29/09